|
/"co budeš dělat po válce? Myslím - kromě toho, že budeš mou ženou?"/
|
|
Bolest se rodí hluboko v srdci a zrdcadlí se v očích...přilétněte havrani...ať tu mou nikdo neuvidí... /spontální básnička...emoce si dělají co chtějí...ale naštěstí budou mít jen jepičí život/...*
|
|
odcizení...
|
|
volný verš
|
|
...takhle to nepůjde dál...;( člověk si musí umět odpočinout...i od toho, co má moc rád...děkuji Vám pane Hrabě...Vy jste mě toho hodně naučil...* a taky děkuji všem za podporu...mám Vás ráda...*
|
|
Včerejší noc jsem asi moc přemýšlela...nad smutným osudem některých žen, co znám...;(...Muži by jim měli stát po boku...ale nestojí...bohužel...
|
|
ty jsi jako já, já jsem jako ty...
|
|
Nečekám, že to pochopíte.. Prostě jsem se potřeboval "vypsat". Je to hlavně o pocitech no...
|
|
Pocity ze sobotního dne...každé vzkříšení stojí kapku bolesti, když se duše vrací z očistce zpátky do svého těla...
|
|
jsi pořád se mnou
|
|
aneb snažím se nebrečet.... Pro všechny, kterým není zrovna dvakrát fajn... i pro ty ostatní... aby si vážili svého štěstí
|
|
"Jediná myšlenka zažehne tisíce svíček." R.W.Emerson. Anebo některé zhasí...
|
|
po půlroční pauze taky něco přihodím...;) L.
|
|
Nejcitlivěji býváme zraněni těmi, bez nichž si svůj život nedovedeme v plném rozsahu představit. ROBERT BROWNING
|
|
Vzdychání naivní slečinky, nebojte, vím to:) přesto se mi tak nějak zvrhle líbí
|
|
Lži, průšvihy s tím spojené, pravdy na dně sklenky...
|