A zase sním si potají jako už mnohokrát, srdce své mužské sny si sní a prsty zkouší psát...

Jsou teď zas kolem nás jak bílé kvítí, slunce naň svítí...

Občas je velmi dobré uniknout ze všeho toho chaosu nějak do ticha přírody! Tahle báseň je tak stará, že spousta z vás ještě nebyla na světě, když jsem ji psal. Byl jsem mladý a neviiný jak Jenda Ratkin, také naslouchal stříbrnému větru a okouzloval mne měsíc nad řekou...

Postarší dílko, které je aktuální i nyní a vzhledem k předpovědím počasí je zřejmě současně i vzpomínkou na budoucnost, pokud se tedy dočkáme i nějakých nebeských projevů lítosti, ovšem prostých soli.

Ze sbírky: "Kadaňské toulky", Autor fotografie: Ladislav Renner, Vřelé díky za souhlas s použitím fotografie.

Tuhle píseň pár z vás už četlo v deníku. Teď ji dávám i sem, abych před Vánocemi navodil pohádkovou atmosféru. Lidé by si měli zpívat a nejenom v tomto čase. Svět by byl hned mnohem hezčí!

FOTO: Olí Zárubová :-) Báseň již rok stará, ale nějak mi uniklo, že na psancích není, tak to napravuji, i když to bílé počasí za okny si spíše říká o báseň z jiného ročního období :-)

Zase jedna ptákovinka...

Vlastně je to i písňový text...

...páátááá, právě teď odbila...páátááá, právě teď odbila náám..

Tak trochu pohádka o Marušce a dvanácti měsíčkách. A tak trochu parytmická :-)

Jak jsem pozoroval pokusy s Piceou pungens.

původní je v Holešovicích, na Zbraslavi jsem našel ještě lepší

moře je má láska...

..................