Tak mě napadlo, co když to vážně nemělo cenu? Takový proud myšlenek, co vzešel z ničeho a končí nikde. A taky trochu pravda a trochu lež...ale mělo by to končit tím, že to nemělo cenu...

Hlas, který nikomu nepatří, ale mluví za vše... Tohle neberte moc vážně, to jsou výlevy, které píšu po vytočení 723......

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

... náhlá inspirace myšlenkami, které jsou někdy zbytečné. Proč lidi? Berte věci jak jsou. A berte tak především sami sebe. ...

Jako se na plátně obrazu mísí vícero barev, mísí se i zde vícero myšlenek. Společně však všechny tvoří jeden celek... Kterou z nich necháte se vést? Každá vypráví jiný příběh...

Někdy přijdou chíle...

Když pomine klid před před bouří a vyplují na povrch všechny křivdy. Co zbude potom?

nedalo mi to a musel sem zveršovat pár postřehů z včerejší olomoucké demonstrace proti imigraci :)

Konečně jedna ,,novinka" stará asi týden...no...no, je vidět, že jsem byla v tu dobu po flámu, ale i taková díla si zaslouží publikaci...

Původně byla v deníku, ale na dobrou radu jsem ji dala sem. Trošku paranoidně zoufalá básnička a vlastnoručně spáchané foto...

Pro všechny, kteří potřebují bojovat...

Cesta z města..:-) Už trochu starší a zapomenutá, ale to nic nemění...

téměř každé ráno...

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

V Praze už nechci nikdy žít, čtyři měsíce mi bohatě stačily.

Jak se tady věci mají...

Děkuju Adrianne za inspiraci...