občas moc přemýšlím...

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Tak jsem se zas ozvala:-)

oni, dva.

čítaj čin čan

další dveře odemčeny...

Změť slůvek, která se na mne odnikud vychrlila...

Historicky prvá báseň v českom jazyku písaná rukou Slnečnice. Nie som si istá gramatikou, takže smelo do mňa! K názvu ma inšpiroval Nowiš svojím dielom, dúfam, že sa neurazí... ;). Odkaz pre puera: Ide o čiastočnú fikciu.

Potřebovala jsem napsat něco... Něco ukrutně sentimentálního, něco ukrutně deštivého... Něco ze mě..... Něco z vás??

... už nemám silu modliť sa a prestávam veriť, dúfať... http://www.youtube.com/watch?v=JM-m9JPqB0k

http://www.youtube.com/watch?v=hLQl3WQQoQ0

Ze sbírky: "In Vino Veritas"

Není růží bez trní...

Kam nás dovede naše náhodné setkání?...momentální pocity...

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

pro dnešek raději nekomentuji