Pro tuto chvíli jsem znal jen strach a prázdno. Byla ve mě černá díra, tak hluboká, že ani neměla dno. Zpočátku malinkatá, rozrostla se do obřích rozměrů. Neviděl jsem budoucnost, jen jsem doufal, že třeba nějaká bude.

Tom žije...i když :/ no a snad si to jednou někdo přečte :D

svět je malej a každej se nakonec zná s každym...tenhle příběh je propletenej až moc a některé nitky se začínají ukazovat na povrchu.

Jana zůstala uvězněná v říši snů a Tom v zoufalé snaze ji zachránit sáhne po LSD...co to s ním udělá, najde vůbec Janu, a když ano, tak zachrání jí?

Honzova část pokračuje...

"Už vím, že hvězdy plní přání a tu noc nebe plakalo jenom pro mě. Kdybych jenom věděl, co všechno mé přání způsobí :/"

Začátek všeho je porazit sám sebe

Dají se sny ovládat za pomoci vůle???

Někdo byl v jeho mysli, a i když nic neříkal, samotná jeho přítomnost stačila, aby chlapce úplně rozhodil.

Utíká městem pryč. Daleko od nich. Vždyť mu právě řekli, že zemře… A mezi všemi těmi myšlenkami začne vnímat svůj přívěšek na krku. Stříbrný drak sebou hází, jako kdyby chtěl zpřetrhat okovy a uletět. Na to se jich zapomněl zeptat, co ten drak vlastně znamená

Místo, aby padal k zemi, vyrazí z jeho zad křídla a on míří kupředu. Celé jeho tělo je v podivné křeči, která ho natahuje a kroutí. Zdá se, že ho to bolí, ale přesto neochvějně zůstává ve vzduchu. Místo rukou pařáty, dlouhý krk a na něm dračí hlava.

pořád se musíme rozhodovat, na volbě závisí budoucnost...