No, doraziv domů z našeho srazu, napsav první řádky, mi vytanulo na mysli, že tato báseň musí být nezapomenutelná, ale nakonec z ní vzniklo toto. Nespokojeně si to čtu, nic moc poetického, naprostý průměr, o touhách? O tom, že mi něco nezkyslo? O hraní si a nakonec se někomu "oddávám"? Pak mi to došlo. Všichni jsme tam byli, abychom darovali kus sebe druhým... Otevřenost na psaneckých srazech je jedinečná, děkuji všem.

v tom cabernetu syrah, je vážně kus Vesmíru! A když to božské rudé poznáte, otočíte prázdnou lahev dnem vzhůru, zarazíte do země, tak máte parádní popelník!!! Tedy to ne já, ale má Ex- choť, ta je autorkou tohoto postřehu, když jednou po (happy) Endu bylo společné grilování a První byla dopita a … ejhle objev!!! A tu zásluhu musím přinést dějinám, bo je geniální!!! Díky Romano, společenství kuřácké to jistě po praktické zkoušce ocení!

Minutová reakce na báseň od Lokina, Existencionální iluze...

prý jít sytý spát, není dobré... snad proto se snažím... mít čistou hlavu..

nojo, no :-)

..někteří lidé jsou zahleděni jen do sebe a neberou v podtaz jiné, výsledky jiných, trápení jiných..jedním slovem dokáží vše zničit jako domeček z karet...ale stavíme znovu, protože abychom mohli stavět dál, musí ho někdo zničit?

Už mě unavujou ty hysterický řeči o tom, jak se všichni řítíme do horoucích pekel. Jo - jsem mimoň. Anebo mám štěstí na lidi, kterýma se obklopuju. Anebo - nejspíš obojí. A to je dobře :-) Pro kamaráda řezbáře a všechny ty, kteří vidí svět barevně :-)

... pri rozjímaní v kostole... PS: Ospravedlňujem sa Puerovi aj ostatným Psancom zato, že moja tvorba má čisto negatívny nádych, v poslednej dobe.

Řekněme, že to je takové menši zamyšlení nad lidmi bez citů

..milé, když jdete do práce a naleznete překvapení :)

přání sami vysíláme a když se vyplní, sami je odmítáme...

někteří hledají, a někteří se hledají, a někteří netuší, proč ti a ti jsou na cestě..

I tak to mohlo vypadat na začátku a v první polovině 20. Století. Člověk by se tomu až divil