No, doraziv domů z našeho srazu, napsav první řádky, mi vytanulo na mysli, že tato báseň musí být nezapomenutelná, ale nakonec z ní vzniklo toto. Nespokojeně si to čtu, nic moc poetického, naprostý průměr, o touhách? O tom, že mi něco nezkyslo? O hraní si a nakonec se někomu "oddávám"? Pak mi to došlo. Všichni jsme tam byli, abychom darovali kus sebe druhým... Otevřenost na psaneckých srazech je jedinečná, děkuji všem.

v tom cabernetu syrah, je vážně kus Vesmíru! A když to božské rudé poznáte, otočíte prázdnou lahev dnem vzhůru, zarazíte do země, tak máte parádní popelník!!! Tedy to ne já, ale má Ex- choť, ta je autorkou tohoto postřehu, když jednou po (happy) Endu bylo společné grilování a První byla dopita a … ejhle objev!!! A tu zásluhu musím přinést dějinám, bo je geniální!!! Díky Romano, společenství kuřácké to jistě po praktické zkoušce ocení!

prý jít sytý spát, není dobré... snad proto se snažím... mít čistou hlavu..

je jednodušší žít v tom svém světě a nebo na jeho protipólu?...Já to vím...

inspirováno náhodným setkáním Lizzzie s cizincem, který se děsně moc usmíval a podíval se na ni takovým pohledem, který ještě neviděla...;)

přání sami vysíláme a když se vyplní, sami je odmítáme...

Minutová reakce na báseň od Lokina, Existencionální iluze...

nojo, no :-)

první text z tramvaje, nemohla jsem odolat...

S léty přicházejí mnohá porozumění nuancím našich let ve škamnách školičky Velkého profesora a my potom pomalounku začínáme vnímat „les“ za tím „stromem“…

někteří hledají, a někteří se hledají, a někteří netuší, proč ti a ti jsou na cestě..

Zase asi trochu netypická...

Ptám se proč :)

kdyby jsme si vyměnili roli se zvířaty, dost bychom se divili....

Óda pro sebevraha 2..

Inspirací jsou SUNSHINE, název básně pochází z jejich textů ....co chceme cítit ?