Boj ztracen byl, a na útěku řady,
- jen tři sta reků stojí u obory.
"Teď vzdejte se! Jsou zbytečné to vzdory!"
Tři sta jich o zeď opírá se zády.

Pluk před nimi, pluk za nimi, pluk všady,
- jen v dáli modrají se české hory:
ty hnědé chaloupky! - ty bílé dvory! . . .
a jeden nevzdal se z těch u ohrady.

Zahřměly pušky, - píky měly práci,
- nad nimi duby třesou se a klátí,
ob muže muž se mrtev u zdi kácí,
ob muže muž tu mrtev zůstal státi!
Král utek', chlap jen úpěl s hrudou svojí, -
vlasť ztracena, - však ve svých mrtvých stojí!