Mně na podušce trochu vůně zbylo,
tam kde tvá hlava ležela,
v tvých vlasů stínu moje srdce snilo
jak v hnízdě, nad nímž setmělá
se klenba stromů zachvěla;
i spadl jeden lístek malý,
a to mé srdce vyplašilo,
jak flétna echo z nitra skály;
prch' sen - kam ty jsi zmizela?
Ach, co tu písní, vzdechů, touhy bylo!
Když poprv nachem zarděla
se tvoje tvář, mne všecko okouzlilo,
ta první touha nesmělá,
když zlatý vrkoč u čela
chtěl zakrýt rdění, přes opály
tvých lící jež se rozvlnilo,
kdy perly v tvojich očích stály -
prch' sen - kam ty jsi zmizela?
Mně všecko na věčné se jaro slilo,
v lesk jeho vždy se ztápěla
má duše, v záři mně se všecko skrylo,
má píseň slzou zaskvěla
se na tvém křídle anděla!
Mé na tvém srdci vášně spaly,
v nich teď se nebe zrcadlilo,
jak v stráž nad námi hvězdy plály;
prch' sen - kam ty jsi zmizela?
Poslání.
Ó Madonno, ó růže, vílo!
Z mé duše chrám jsi stavěla;
teď na podušce trochu vůně zbylo,
tam, kde tvá hlava ležela.
Prch' sen - kam ty jsi zmizela?
tam kde tvá hlava ležela,
v tvých vlasů stínu moje srdce snilo
jak v hnízdě, nad nímž setmělá
se klenba stromů zachvěla;
i spadl jeden lístek malý,
a to mé srdce vyplašilo,
jak flétna echo z nitra skály;
prch' sen - kam ty jsi zmizela?
Ach, co tu písní, vzdechů, touhy bylo!
Když poprv nachem zarděla
se tvoje tvář, mne všecko okouzlilo,
ta první touha nesmělá,
když zlatý vrkoč u čela
chtěl zakrýt rdění, přes opály
tvých lící jež se rozvlnilo,
kdy perly v tvojich očích stály -
prch' sen - kam ty jsi zmizela?
Mně všecko na věčné se jaro slilo,
v lesk jeho vždy se ztápěla
má duše, v záři mně se všecko skrylo,
má píseň slzou zaskvěla
se na tvém křídle anděla!
Mé na tvém srdci vášně spaly,
v nich teď se nebe zrcadlilo,
jak v stráž nad námi hvězdy plály;
prch' sen - kam ty jsi zmizela?
Poslání.
Ó Madonno, ó růže, vílo!
Z mé duše chrám jsi stavěla;
teď na podušce trochu vůně zbylo,
tam, kde tvá hlava ležela.
Prch' sen - kam ty jsi zmizela?
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
metaverz [18], AShooter [13], Adélka Farky [13], Tomca [13], kekebreke [11], SebastianM [6], Marten [5]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
