Poledne V bílém
tichu drnčí
bachovské cembalo
na skřipci tranzistoru
Čekáte zbytečně
Tady se neumírá
s pompézní tragikou gigantických pláten
Ne
žádné průstřely plic žádné efekty
s láskou
s jedy
žádná vůně smrti vlahá a tajemná
Jen lípy
pod okny a jód na zdi
„ELEKTROČAS“
s tupou objektivitou strojů
odkapává minuty A slunce uhřáté
dopoledním shonem
zapadá (jen tak na chvíli)
za hlavou mého souseda
do trubic transfúzního aparátu

Uniformy se odevzdávají
v přízemí
Tady
je cukrovka kýla rakovina infarkt
zimnice
a lidé
nemocní
ze všech mrazů dešťů cvičení poplachů a schůzí
kterých se zúčastnili aby patetické
umírání hrdinů
se stalo zbytečným

Ne žádné efekty
žádný bengál a zvonivý smutek
jen šedivý kapitán který se k večeru
probere z bezvědomí
Bachova gavota v bílém poledním tichu
zelené oči dívky kterou jsem potkal
kousek pod nemocnicí
a čas
s přesností stroje odkapávající
z transfúzního aparátu
který zítra v tuto dobu bude stát
i u mé hlavy