V zapadlé čtvrti Města světla
tam kde je pořád tma kde málo vzduchu krátí dech
kde není léto kde je pořád zima
ona se chvěla na schodech,
Chvěla se on stál vedle ní
v tom městě plném kamení
Noc páchla sírou po hubení štěnic
noc nevoněla po kvítí
Ona mu říkala:
Tolik tmy je tu
a tak málo vzduchu
I vlétě je tu pořád zima
Slunce ten puchejř strejčka Pánaboha pro nás nesvítí
Vždycky má fůru práce v nóbl čtvrtích
Sevři mě celou v náručí
Obejmi mě
pořád mě objímej v té tmě a zimě
obejmi mě
Za chvíli může být už pozdě
Náš život to je tahle chvíle zrovna teď
Tady se zdechne ze všeho
z horka i ze zimy
Mrzneme dusíme se
Tak málo vzduchu k dýchání je tady
Kdybys mě přestal objímat
umřela bych ti udušením
Tobě je patnáct a mně taky
třicet let je nám dohromady
Ve třiceti už přece nejsme děti
už jsme dost staří na práci
už jsme dost staří na objetí
Za chvíli může být už pozdě
Náš život to je tahle chvíle zrovna teď
Obejmi mě