Dočkají se, ach dočkají,
já věřím tomu potají,
ač jiní opak říkají...
Věř, že něžně zas zahrají

tu píseň, kterou srdce zní,
o tom, o čem si teď jen sní,
snad druhé touhou rozezní,
a On zas v touze splyne s Ní...
:-)

Malá asociace na tvoje něžné a působivé verš i cit, co se skrývá v nich...

oslov radek: To mě těší. ;-)

povedena,opravdu líbí....

slnečnica: Děkuji. Mám radost. Hned je den prozářenější, když se líbí. ;-)

Nikytu: Úžasne svieža, super. ;)

Eleanthir: Myslím, že svým způsobem oheň přitahuje každého z nás... ;-) Já se ráda taky ráda dívám do ohně, když u nějakého sedím. Je to jeden z těch momentů, kdy moje mysl umí "vypnout".

Jé fénix :-)) Pohled do uhlíků mám moc rád, je v nich něco magicky opojného.. :-)

Lasak: Tak to máš pravdu. Kdyby bylo pořád dobře a slunečno, tak si toho nevážíme. Sem tam se to musí prostřídat. :-)

A42: Ano, je to tak... A to slunce stále za nimi ještě je, jen občas tak snadno těmi mračny neprojde. Jen to přečkat. ;-) Děkuji

a ono se jen schovává, aby nám nezevšednělo. To, co je všední nám totiž, bohužel, není vzácné
pěkná miniatura :)

Tak oblaka jsou tam hodně těžká. Ale ono za nimi to slunce pořád je.

Stačilo napsat tyhle řádky,
slunce se o tom doslechlo
a honem vrátilo se zpátky,
tvou vroucí touhu poslechlo...
:-P

Nu tady je střídavě, teď se to zrovna zatáhlo, ale má prý být slunečno. Tak uvidím...:-)

Ginnare: Děkuji... Vděčím za to dnešní náladě. Ale počasí se už spravilo, to pro začátek stačí. ;-)

moc se mi líbí... úplně jsem zatoužila po slunci :-)

A42: Šumění moře a písčitá pláž k večeru... Vítr v korunách stromů... Kapky deště dopadající na plachtu stanu... A další a další. Krásně se při tom všem usíná. :-)

Já mám příboj ráda, uklidňuje, hraje, uspává...

oslov radek: To děkuje. ;-)

Lasak: Děkuji. Právě v tomhle případě tomu tak bylo. Prostě nějaké pocity nejasného původu. Doteď nevím jistě... :/

shane: Vyjadřuju pocity, ať už jim rozumím či nerozumím. Vzniká to spontánně, ne plánovaně. Já se prostě k psaní dostávám jinak.
Rad je mi netřeba, znám a vím sama, co mi kdy zabírá nejlépe.

korálek: Děkuji ti. Jsem ráda, že tě oslovila. Vznikla tak nějak v mžiku, byl to prostě takový ten příval, kterému občas nerozumíme.