Gora: Fakt mega. To je luxus to číst. Mnohem lépe teď vím co se na začátku stalo. Krásně buduješ příběh tím náznakem charakteru postavy "Bon, bernský salašnický pes, nejmohutnější ze všech". Teď už chápu, proč se stal alfou zrovna on. Všechno to teď mnohem víc do sebe zapadá.

Kupodivu i když je to jen povídka, se ti geniálně povedlo ztvárnit vývoj těch postav. Jejich proměnu. I jejich lov se vyvíjel. Tři pokusy. První logicky nevyšel. Neměli žádné zkušenosti. Druhý pokus: "Králíci vyskakovali v hrůze z chatrné boudy přímo do hladových tlam." Naučili se to na něčem jednodušším. A třetí pokus byl fakt výzva.

Ale už měli za sebou nějaké zkušenosti. Prostě geniální, to rozdělit na tři pokusy.

Má to i filozofickou vrstvu. Jak hlad udělá z mazlíčků dravce. Ona není náhoda, že nejvíce zločinů se objevuje v nejchudších čtvrtích. Takže to funguje i u lidí.

Prostě jedna z nejpropracovanějších povídek co jsem četl.

LudvíkRoiSoleil: ano, jsem... díky za tvé předchozí postřehy, všechny jsem je zapracovala do povídky.

Gora: Není zač, já děkuju za pěkné počtení. Jsi mega moc hustá :))))

LudvíkRoiSoleil: Ahoj, Ludvíku, díky za přemýšlivé čtení. Ano, štěstí vynechám, kouknu ještě i na další věci, které zde vypisuješ.
Za život jsem měla minimálně 150 koček/samozřejmě nalezence/a psy: Bojara, Rufa /vlčáci/, Aslana/pastevecký pes/, Fridu / střední honácký pes/, Arga, Taru, Goru /RTW/, Bertíka /pitbula/ a Rufíka/jezevčíka/. Zkušenosti mi tedy nescházejí a mnohé z nich jsem použila i v povídce, která, jak píšu, má reálné kořeny a fiktivního je v ní pomálu.
Žasnu, jak v 16 dovedeš udělat rozbor prózy a kolik, podle svých slov, máš načteno:-). Děkuji.

Aha, jsem si nevšiml, že jsi žena "Chápu, že ses nechtěl moc rozepisovat", to se moc omlouvám, uvědomil jsem si to až teď. :))))))))) moc moc promiň

Výborná povídka, hezké téma. Kolem prostředka parádní krize. Jde o hodně protože jsou hladoví. Musí to vyřešit, jinak by mohli zemřít hlady. Přečetl jsem si to opakovaně mnohokrát.

Našel jsem i pár nelogičností, ale předem varuju, že to je jen názor, můžu se mýlit. Hned první věta "Štěkot psů postupně umlkal." Já psy měl a přicházím s nimi často do styku. A přísahám, že naopak vždy se zvuk zesílí. A je jedno jestli rozpoznají známého nebo cizího. Reakce je sice rozdílná, protože výhružný štěkot se liší od upozorňovacích, nebo vítací reakce, ale i tak reakce zesílí.

Další: "Právě se zrodil přirozený vůdce smečky." Ono to nefunguje tak, že si pes najde zajímavé místo a díky tomu se stane alfou. I autorita je forma instinktu, musel mít ten potenciál v sobě od začátku. Nějak se musel k ostatním chovat. Mohli mít respekt, protože byl velký. Vztahy se během cesty měnili a sílily.

Můžu si to vykládat tak, že v okamžiku, kdy ulehnul se definitivně rozhodlo. Dali najevo, že ho akceptovali jako alfu. Ale určitě to byla už jen třešnička na dortu. Ale chápu, že by potom byla povídka moc dlouhá, kdyby obsahovala tolik detailů. Takže mi to nevadí, protože si to dokážu představit.

Trochu mě mrzelo, že o hlavní postavě vím tak málo. Pouze jméno a že je velký. Chápu, že ses nechtěl moc rozepisovat a soustředil se na děj. Asi je to dobře. Jenomže povídka se mi natolik líbila, že jsem chtěl o hlavní postavě vědět něco víc. Třeba rasu a zbarvení.

Náhody v příběhu snižují kvalitu příběhu. "Štěstí stálo při nich, necítila psy." Sice jo, takový náhody se při lovu stávají, obzvlášť, když psy neměli s lovem zkušenost, ale asi by se to dalo napsat nějak jinak, bez toho slova "štěstí". Přiznávám, že chyba může být ve mě. Přečetl jsem toho tolik, že jsem na to alergický. A mam tendenci vnímat náhodu jako lenost autora. Tak sory.

Lenča: děkuju, Lenčo, až mi je zvláštně z takové chvály. Chtěla jsem ve sváteční den vložit něco slavnostnějšího z mých četných děl.

Miluju všechny tvé příběhy, ať už jsou o čemkoli. Tak poutavě a a pravdivě vyprávět umí málokdo.
Tahle povídka mě dojímala od začátku do konce. Úžasně mě vtáhla do děje, jako bych byla těmi psy a prožívala to s nimi. Stále mám husí kůži a slzy v očích. Díky za takové zážitky.

Darmošlap1960: také zdravím, rozumím, chybí něco navíc, děkuju!

Ahoj Goro, první dílko čtu (bez prozkoumání ostatních komentářů) jako zachycení okamžiků, kdy čteš pohádku dítěti, které si hraje s lístky smetenými na hromadu. Tedy podzimní motiv? A lístek po lístku - inu, nějak se přizpůsobilo rytmu Tvé četby, obracení stránek.Jen to "si" tam je na překážku, čteš-li dítěti. ... Ježkové dokážou nadělat rámus, ano, šustit, funět a dupat či co ještě... Třetí haiku je ryze podzimní, studený vítr, pečená jablka. Jen je to tak dokonale podzimní, že se tam ztrácí cosi nevyřčeného, jestli mi rozumíš.

borovice: těším se z toho!! dík.

Třetí text je pro mě přenádherný, multismyslový, přitom ne prvoplánově. Bravurní haiku jako z knížky. Užívám si ho.

kmotrov: díky moc...

Jarovanek: děkuji...

Třetí velmi dobré, kouzlo obyčejného okamžiku, jasný zlom v textu, nedořečené, prosté jak se na haiku sluší.

Líbí se mi, je to příjemné...

Karpatský: děkuji za hledisko, to druhé mi jen dělá radost:-)

prvé a tretie vydarené, to tretie po "snakeho" úprave sa mi zdá vycibrenejšie
v druhom mi prekáža len druhý riadok, je napísaný akoby pre detského čitateľa

Sasanka: díky ti:-)

Prem: děkuju za podněty a rady! Cením si... dík.