Dandy: Díky. Taky pěkný veršík ;)

slavek: Dandy: Díky za komentář

A jak často se stává, že ty vypáčené odpovědi jsou dost bolavé...

Pěkné,když obloha je nízko měsíc se koupe v louži.
jeden je i blízko.
Druhý touží

Co ztratilose s posledním stínem kterému slunce dávalo žívot
než padlo za obzor.
Slova co nechtěla toho dne odejít
aby naplnila sluch.proč?
S mrazivím nádechem noci ,jak vlčí duch,ne to ve smečce
vyjí vlci.
Něco svět opustí,něco zrodí.
Slova i otázky,myšlenky splodí.

slavek: Psavec: Děkuji :)

Jednoduchá a hezká.

slavek: pane slávku, básníkům je opravdu dovoleno skoro vše, tedy hlavně kvůli rýmu...např. takové "slunce žblunce" je naprosto senzační. Bohužel na naprosto bezdůvodné gramatické nepravosti, velmi často chybný slovosled, skloňování, časování a tvarosloví, na ty jsem velmi citlivý, proto upozorňuji...to nemá s básnickou volností nic společného, úplně stejně jako pravopisné chyby. Koneckonců, já jen upozorním a jdu od toho, jestli si z toho autor něco vezme, popř. chybu opraví, to už mne nezajímá, nic po nikom nechci, ani nikoho nenechávám po škole.

Smutně hezoučké.
bazi: dopřej básníkům a básnířkám trochu jazykové volnosti; vzpomeň na rým Jirky Grosmanna "Co tam as dělali ti hoši, že vyběhli z křoví boši?" následovaný vysvětlením "To básník smí."
:o)

Krásná smuténka.

bazi: Tak to mě těší. A děkuji moc za připomínky.

človiček: Děkuji, hezká myšlenka

Je smutná, ale krásná . I smutek je někdy krásný. Uchop tu krásu toho smutku a možná se slzou v koutku oka zažiješ radost z hloubky své duše, studny svého srdce.

Verše jsou velmi něžné a příjemné. Jen dvě připomínky: obrat „...žebrám klavír o noty” není mluvnicky správný. Žebrat se dá buď pouze o ty noty bez klavíru a nebo by muselo být psáno „...žebrám u klavíru o noty”. Stejně tak by's přece nežebrala lidi, ale u lidí nebo po lidech. Lze ovšem přizpůsobit tvému tvaru sloveso a pak tedy: „...žádám/prosím klavír o noty.”
Druhý detail: „ Teskno pak pronikne úplně všechno...”. Zde by byl opět správně pouze tvar: „Teskno pak pronikne úplně vším...”. Pronikat totiž nelze něco, ale pouze něčím.

slavek: Psavec: Miňko: človiček: Děkuji moc.

Krajina a kameny - skvělé! Nádherná poetika!

Kámen

Ignoruje kámen
milostné aktivity
neboť již z podstaty
nevěří na city.

Ignoruje dění,
žije si sám pro sebe,
nekomunikuje s okolím,
jenom hledí do nebe.

Občas mi kámen vypráví
když s dlaní mou se seznámí
že prvním jsem člověkem
co poctil ho dotekem.
Občas mezi hvězdy se pouštím
občas nahé tělo do vod nořím.
Plachtícího opeřence pozdravím
v náruč matky země obdařen
krásou její jednou se uložím.

Moc hezká.

Hezké, evokativní. Úplně se vidím v přírodě své oblíbené vysočiny. Díky.

slavek: Psavec: oslov radek: Dandy: Díky