Psavec: Dandy: anjayani: Díky..

Pěkné

Psavec: Psavec: .
.
.
.
.
.
.

Hezká, líbí se mi.

Psavec: Koala: Inu...

Pudy nás pudí.

Dříve jsem své pudy
zneužíval z nudy..

To se mi naposled stalo, když jsem sežral to, co jsem sám vařil.

Koala: Gratuluji! Jako jediný jsi doplnil správně, přesně vystihnul co jsem zamýšlel. Nezklamal. Díky...

Tipuji, že v první sloce má být doplněno: "... s lehkostí snáší tento ústrk, protože je si jisto, že mlha dříve nebo později ukončí svou aktivitu."
Tipuji, že ve druhé sloce má být doplněno: "... nasvícenou velkorysostí dívají s pochopením, protože i mraky si chtějí užít své okamžiky slávy."

Psavec: Dandy: Díky za porozumění a soucit.

Těžká chvíle.

Kdyz to nesedne je ouvej

Alma Neradostná: Díky moc..

Jinak mi to stylem lehce připomnělo Karla Havlíčka Borovského...

Chápu, je to vážně k vzteku. Ono se to slunce tak snaží... Uvědomuje si ta mlha vůbec, že kvůli tomu světlu, které ona tak bezohledně pohlcuje, slunce hoří? Fakt hoří! Vždyť to musí hrozně bolet!

Vzhledem k tomu, že slunce se řadí mezi hvězdy, pro druhou sloku platí totéž.

Psavec: Díky...

Nedivím se.

Koala: Díky moc za komentář. Přiznávám, nejsem si jist zda ta říkanka není moc dlouhá. Ale nějak mi dávalo smysl to tak nechat. Snad.

Občas nacházím dílo, které mě osloví a to se stalo teď. Dobrý nápad, dobrá práce. A vím, že není jednoduché psát tak, že máš první řádek vždy (nebo skoro vždy) stejný. Taky to občas zkusím (tady třeba v dílku "Noční košile"). No, početl jsem si několikrát, divím se že to nikdo nekomentoval, i když já taky až teď. Pěkný, chlape!