 |
 29.09.2007
36, žena, Brno |
komentáře k dílům uživatele :
29.07.2015 - 18:05
6nojo, Barcelona, tam se mi moc líbilo :) a úplně cítím tu atmosféru, hezká pocitofka
01.07.2015 - 21:314Ach jo, jako malá jsem měla mozaiku a poztrácela korálky, byla jsem moc smutná, krásně jsi vyjádřila svúj pocit
19.05.2015 - 13:294Krásná, tesknosmutná slova. Věřím, že tenhle pocit nepotrvá moc dlouho...
18.05.2015 - 09:564Yana: ano Yani, máš pravdu; neočekávat je velké umění...ale jde to vůbec stále milovat a přitom nic neočekávat? Poslední dobou si tu otázku kladu celkem často:) a děkuji za komentář...taky mi bylo trošku smutno v té chvíli...takové zvláštní nedělní smutno (když se všechny moje kamarádky kolem začínají pomalu vdávat):)
18.05.2015 - 06:564je to citlivá báseň, citlivé téma a je mi z ní smutno, někdy jsme tak sami, ve dvou a někdy i mezi lidmi, někdy je to jen tím že stále cosi očekáváme, jak říkám, umění je čekat, větší nic neočekávat
26.02.2015 - 23:3812člověk se do tvých básniček lehko vžívá, přeju si léto a ten pocit, o kterém píšeš:)
21.01.2015 - 13:355to je nádhera! :) krásně a originálně popsaný přechod z léta do podzimu..
06.01.2015 - 16:358Severak: děkuju ti že mi připomínáš básničky, na které jsem už dávno zapomněla:)
02.01.2015 - 01:228Založím Východoindickou společnost, pochopitelně. :-)
25.12.2014 - 01:1912První dvojverší je dokonale tajemný. Pro nás co se snaží vše interpretovat je to past. ;-)
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Rony [17], Adéla [15], sqeerukl [14], Ingo [14], máni brzková [13], filliu [12], MaPi [12], TenNovej [12], Pigi [10], Ho visto cadere una stella [3]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
