Jiří Turner: Děkuji, Tvá pochvala mě moc potěšila.

Lenča: Děkuji moc.

Kaplan: Děkuji.

Pěkná moc. asi každý trochu rozumí.

Sám se snažím vždy oddělovat literaturu od reality, ale toto je vskutku hodně sugestivní...
a po technické stránce velmi dobré.

Hluboká, soucítím

Orionka: Moc děkuji. Vynechám "to",taky mi to v tom místě moc nesedělo. Nejdřív jsem měla čárku a pak jsem ji zase vymazala. Nebyla jsem si jistá.

Lenča: Děkuji

Páni, to má sílu. Nevím, jestli všechno chápu správně, ale asi je to hodně osobní. Jenom drobnost - první verš bych rozdělila čárkou, případně vynechala "to".

Smutná, ale nádherná...

vanovaso: Děkuji za zastavení Vanu. Je to prožitý a je to napořád a už nesmazatelný.

Je v ní vše...a možná ještě víc...hlavně smutek a bolest, a ten strach...je mi smutno z tvé básně, protože mi nepřijde jen jako fikce... a vlastně není co dodat...

Lenča: Děkujiii:)

Orionka: Děkuji, pochvala od Tebe mě moc těší.:)

Líbí se mi, moc :)

Krásné. Vůbec bych nepoznala, že je to na zadání, máš tam moc pěkné obrazy a celé je to takové lehoučké, navzdory těžkému obsahu.

Jiří Turner: Přesně tak to cítím i já.Taky mám raději volnou jízdu,to je moc hezké přirovnání. Příště půjdu do jiného. Ale snad už žádné příště nebude. Už mě to nebaví, ta povinná slova.
Děkuji, že se umně zastavuješ a nejsi skoupí na slovo. Těší mě to.

Zamila: Děkuji, ten konec není nic moc, ale co s tím, když to musí být. V těch krátkých se neumím odlepit. Zní mi hrozně.

Amelie M.: Děkuji moc. Přiznám se, byla to taková rychlovka. Já ten první popletla a tenhle vznikl do hoďky.:)

vanovaso: děkuji Van.,ale to už jsou jenom střípky toho co zůstává.