haiku mi svou přísnou strohostí nesedí a díky komentáři snake_01 chápu proč...chybí mi v něm lidský dotek...tvá skorohaiku se mi líbí a právě ta vyčítaná lidskost mi z jinak prázdných vět dělají námět k přemýšlení...děkuju

Děkuji.

Mlčeti Zlato: moc děkuji.

snake_01: Moc děkuji ,jen nevím jestli to budu umět. Budu sem tam zkoušet.

Jsou to zajímavé pokusy, je vidět, že se snažíš pozorovat detaily správným způsobem a jsi na dobré cestě k haiku.

Aby to ale skutečně bylo haiku, je potřeba, aby z tvých textů odešel jejich autor a zůstalo jen pozorování bez hodnocení.

Například: "slunce na lukách žlutí se pampeliškou", to je zcela subjektivní autorský pohled, který se snaží ukázat na jedinečnost autorských schopností pozorovat svět kolem sebe. Stejně tak "čmelák omámen troubí medu sen".

Odstraň z textu vlastní umělecké ambice, soustřeď se jen na to, co doopravdy vidíš...

Hezky ladí k dnešnímu ránu. Za oknem pryskyřníky.

Moc povedené kousky.

Sasanka: Já věřím, že se ti to podaří. U mně to byl taky jenom pokus . A na ostatních je ho posoudit. A já ti děkuji za komentář. :)

Inspirativní. Moc chci napsat sonet,ale absolutně mi to nejde.

Sasanka: Děkuji.

Krásné, zní to skoro jako pohádka :)

zaseja -já taky . takhle vzpomínám, když je u mně moje vnučka.
Děkuji za zastavení.

Mlčeti Zlato: A co ti brání, vzhůru do neznáma...děkuji za zastavení.

Tak rád bych bloudil...

mám rád tyhle vzpomínky...voní po čerstvě povlečené posteli a čaji s citrónem a buchtách s tvarohem...asi vůně dětství

Koala: Moc děkuji za milý komentář.

Dandy: Děkuji.

Koala: Děkuji

Psavec: Děkuji

Krásné, poetické.

"Tráva zulíbá nohy" - je nej...