Singularis: ano. Tahle povídka už je připravená na zfilmování (asi nejvíc ze všech mých povídek).

Jistým vodítkem ohledně flashingu je ona šifra "F65". Ale není to odpověď, jen nápověda.

Formou mi to připomíná spíše scénář filmové scény než povídku (až na to "povídali si", to ve scénáři být nemůže).

Ale téma je mi blízké a ta situace mi nepřipadne divná, spíše jen pro lidi dosud nezvyklá, protože v minulosti nenastávala nebo jen velmi vzácně. Je to v podstatě jako potkat filmovou či literární postavu, případně známého interpreta, ale slavní lidé jsou už na paparazzi a podobné jevy zvyklí a mají kariéry, kterým to neuškodí. Běžní manažeři ale nejsou zvyklí, že jeden večer zhlédnou v kině film o nějaké osobě a následující odpoledne je ta osoba na pohovoru žádá o práci (a je to určitě ona, protože údaje z jejího životopisu se shodují s tím filmem). Takové situace v minulosti neexistovaly, ale možná se začnou stávat čím dál častěji, protože i docela obyčejní lidé se v čím dál větší míře stávají filmovými či literárními postavami, které hrají určitou roli, majíce diváky/čtenáře.

Navíc, politici a podnikatelé anonymitu na internetu nechtějí podporovat, protože podnikatelé na identifikaci uživatelů vydělávají (vždyť jen kolik webů používá cookies...) a státu zase pomáhá rozkrývat organizovaný zločin. Je také nezbytným předpokladem, aby mohly fungovat např. e-shopy či elektronické bankovnictví.

Ale nechápu ten konec s flashingem.

Výborné téma, výborně napsané s nečekanou pointou.

Výborná poviedka ;)

Alan_Noak: cenzura na fotkách mi přijde absurdní.

Bavilo a částečně znám. Je to nejakou dobu, co jsme opustil FB jako bublinu pro přátele a otevřel se více svetu. Sdílím jiné věci a taky když mě zaujme naka slečna na kterou se fajn dívá (většinou z nějakýho projektu) tak si ji i přidám. FB tak už nemám jen o minimech, svatbach a kalbach. Je to mnohem barevnější a zazivnejsi. Jen ta cenzura na fotkách je teda oprus.

To je hodně zajímavé i s tím zarámováním do těch citátů. Občas si říkám, jestli si lidi uvědomují, jak se dá "vytěžit", co umisťují různě do virtuálních prostorů.

.. mě prostě dostala ta atmosféra, co se tvou povídkou táhne.. navíc, i když mi tohle téma přijde celkem ohrané, tys to pojal originálně, poutavě, reálně.. baví mě, dokázala bych v tomhle duchu číst dál a dál..

Homér: Jsem rád, když si z mých povídek čtenáři odnesou něco nového.

Rád se dozvím něco nového do života, obohatit se přínosnými pojmy. Kačko...Co? Flashing a to hned! Četl jsem to, bavilo mě to, zajímalo by mě jak to bylo dál.

Hezký výsledek nočního bdění, jen co je pravda.

Skvělá pointa, vtáhl jsi mě do příběhu, který jsi skvěle proložil tou hudbou, jako bych tam byla, do příběhu naší doby,do příběhu který nahrává i diagnózám F 65....a vlastně spoustě diagnóz začínajících na F, takže tvoje povídka má pro mě více rovin k zamyšlení. Izolovanost jedince...vliv současnosti na rozvoj F diagnóz...závislost na sociálních sítích...virtuální svět. Jsi velice všestraný a inteligentní.

Doby taková je doba někdy se to nedá to jsou moje slova

Paráda takový lidí spousty i když nechceš někdy musíš nadávat

Singularis: jedná se jen o ukázku z rozepsané povídky, která bude mít složitější děj.

Až budu opisovat celou povídku, pokusím se jí/ji opravit.

Konec mě pobavil. Trochu mi vadilo, že nerozlišuješ ji a jí. Jí (kým) značí prostředek, zatímco ji (koho) předmět; "hledal jsem jí" znamená "hledal jsem Natálií", což nedává smysl; určitě jsi myslel "hledal jsem Natálii".

Navíc zpívání ve vlaku v dnešní době obvykle naráží na zákaz chovat se hlučně.

A zajímalo by mě, jak vypadá takový "já vás neznám" výraz.

Hm... ale nějak mě neoslovil obsah, možná až ta povídka bude delší...

Dobře se to četlo.

Líbí se mi to geometrické podobání.

Samota velkoměsta, Bulgakov a nezvané sny... Je to tiše smutné a výborně popsané.

Ještě víc než obsah, mě zaujaly komentáře. Že bychom tu měli nový spor o pravost rukopisů? To už tu tuším svého času v Čechách bylo. Možná někdy na počátku novověku. :)