 |
 19.12.2007
59, žena, Plzeň |
komentáře k dílům uživatele :
30.04.2008 - 07:01
11gratis bych snad ještě rozumněl.. ale to druhý asi nebudou mouchy ;-D
29.04.2008 - 23:1611:) nezapomeň. a někdy se tam vrať ;) jeslti je to tam vážně takhle hezký, tak by byla škoda se tam znovu nepodívat :)
18.04.2008 - 16:546souhlasím s anotací :) iluze o tom, jak se něco mohlo dít jsou krásný. často krásnější jak skutečnost.
15.04.2008 - 10:0111Až příjde nový příchozí
mohlo by se stát,
že bude chtít ty krápníky
červenou stuhou omotat.
Bude v ní schovaný tenký drát
jeden konec na plus
druhý k mínusu se musí dát,
nabíjím na třista...
šok a třeba nový začátek.
Nečekej další pád
a nedívej se pořád nazpátek.
mohlo by se stát,
že bude chtít ty krápníky
červenou stuhou omotat.
Bude v ní schovaný tenký drát
jeden konec na plus
druhý k mínusu se musí dát,
nabíjím na třista...
šok a třeba nový začátek.
Nečekej další pád
a nedívej se pořád nazpátek.
09.04.2008 - 07:4111Co k tomu říct? Snad jen to, že naděje vždycky umírá poslední...
07.04.2008 - 11:4011kouzelný začátek, pak to jde do pohádky a končí to smířením s bohem. Myšlenka to je kouzelná, leč člověk se srdcem ze zlata je utopie...
Ale první čtyři řádky jsou bombastické.
Ale první čtyři řádky jsou bombastické.
01.04.2008 - 14:278Chi, chi, Sokoličko, to jsi mě rozesmála! Z tvého komentu si i já spokojeně zachrochtám:-o)))))
01.04.2008 - 14:148Pro mě napsaná moc dobře a obsahově skvělá... Mno prostě si jen můžu chrochtat blahem.:o)
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Kritik [13], veselý smutek [12], Terézia Rosinová [5], Nositel Pravdy [3]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
