Zklamání přichází proto, aby jsi poznala sílu dalšího štěstí.

Dík!:-)

Pěkná na pohled i uvnitř .

Krásná...to jsi fotila Ty? :-)

Nost.:
Děkuji, že opět jsem byla tebou plně pochopena!!!:-)

Když zřím Tě, též se mi dech tají,
a náhle zastavil se čas,
oči Tvé něžně promlouvají,
jim naslouchal bych zas a zas...

Srdce mé v oceánu touhy
zmítá se, ale pluje dál,
bez Tebe jsem jen stínek pouhý,
s Tebou všech milovníků král!

Tak jenom bojuj za nás oba,
i já se zdatně budu bít
za Lásku, co naplní oba,
za nekonečně krásný cit...

Chci být pramínkem vody živé,
co ze srdce Ti vytryskne,
spláchne Tvé chmury zádumčivé,
a v očích plamen zažehne!

Do posledního dechu
zpívej si se mnou dál
a neztrácej se v spěchu,
jednou bys litoval,
že nabízenou šanci
"být šťasten" jsi tu vzdal,
s kouzelnou elegancí
pojď podzim změnit v máj!
Tak protančeme spolu
ten zbytek všech svých dní,
nepodléhejme bolu,
a splňme si své sny!
Až na nebeskou bránu
my zaklepeme pak,
andělský sbor v tu ránu
k nám obrátí svůj zrak
a se závistí v oku
nám bude krásně pět
o kráse o nich roků,
v nichž klaněl se nám svět!

Ztrácíš se v mlze poznání
a slova mlčky jdou,
srdce se smutku nebrání,
jen hýčká touhu svou,
co potají v něm rozkvétá
jak kytka pohřební,
a slza v oku ukrytá
ta také svoje ví...
;o(

Když pramínek slz smutku pel
smývá, spal chmury na popel,
venku se rozednívá,
Naděje tiše zpívá,
jak povstala zas z popele
jak bájný Fénix, vesele
vstříc osudu jít máš,
vždyť stezku Lásky znáš...
;o)

Beru Tvá dílka od konce
a duše má si sní,
ukrývám s bázní lakomce
pocity nevšední...

A dlouhý průvod otázek
též vynořil se hned,
zdá se být skoro bez konce
a nikde odpověď...

A pravda jako v Bastille
v Tvých verších ukrytá
se zjevuje mi unyle
a srdce již ji zná!

Ve víně bych ji nenašel,
kdybych jak duha pil!
Jenom když do sebe bych šel,
snad bych ji objevil...;o)

Díky Míro! Tvůj maxi-koment je milé překvapení:-)

Je to nádhera, Ivko!
Člověk se přitom tak nějak zasní,
svět zas být zdá se tajemnou básní,
kterou sám píšu, /a Láskou zkrásní!/,
stačí pár slůvek...Není to zvláštní?
A ten skvělý a mně poněkud povědomý obrázek/ i ta svíčka symbolizující věčný plamínek naděje/, ten dojem jen umocňují...

Já v lůně solné jeskyně
svou duši topím ve vině
a posléze i ve víně,
ač navenek tak nevinně
se stále diví oči mé,
že léto už je ztracené...
A vzpomínka na verše Tvé
rty samou Láskou zrozené,
ta ke smutku mne dožene
a nesnaž se tvrdit že ne!
Zřím stromy listů zbavené,
a splín teď sídlí v duši mé,
snad podzimní van odžene
vzpomínky na sny ztracené
a srdce v touze zmatené
čas v potu tváře dožene,
jeden druhého najdeme,
Ty schoulíš se v náruči mé,
já líbat budu rety Tvé,
víc již se nerozejdeme,
vše rázem bude nádherné,
tak, kde se touláš, štěstí mé?...

Děkuju, potěšila jsi mě!, Děkuju!!!!

Pravdu má nostalgik, zcela s ním souhlasím. A k dílku - to spojení básně s obrázky zvlášť Tobě nějak zvlášť prospívá, jakoby Tě to i více inspirovalo a pomalu se vytrácí i ten smutný tón. Moc se mi to líbilo, pokračuj.

I podzimem lze nový život začít,
lásku křísit nadějnou krůpějí,
co na tom, že opadává list
a nostalgie zaůtočí na cit,
vždyť náznaky co k činům svadějí
že plame svíce jsou, jsem si jist

já mám pocit,že s podzimem se všichni nějak vracejí domů si užít krbu,dá se obdivovat,ale to teplo hledáme,takže tato tvoje báseň mě v tom jenom utvrzuje a bylo mě s ní dobře

krásná...a obrázky taky, moc se mi líbí...

Ano je pěkná, stojí za přečtení.

položená na oltáři
odvahy a snění
jen stateční sedmilháři
tvrdí "láska není"

Krásná básenka.............................................bodíky naplno :-)

Opravdu zvláštní, nevšední vyznání. Kromě velkého množství citu dílko nabádá i k zamyšlení a tak to má asi být, že? Jednoduše řečeno - dobrá práce!