Nostalgik:
zamíchej verše růží podzimu,
já pozvu tě k jablečnému závinu:-)

Ne, Ali, tentokrát to není o naději.... přesto děkuji!!!

přiblížíš se, krásná paní
ladným letem sokolím
to bude k ránu, za svítání
stolem tě vítám prostřeným
pár veršů, květem zamíchání
a možná poradíš mi rým

moc hezké...obě dvě

Ano, ano. Naděje umírá vždy poslední, že? Hezké dvě miniatury!

Jednička s hvězdičkou:-) Nemám slov...

Moc hezké !

díky Ali za ocenění, inspirace byla pouze fotografií....

úchvatně jsi to napsal!!!!Děkuji!!!:-*)

ten strom vypadá jak spící,
zralý na prořez, dle odborníka
má smutek a čeká pohlazení
ráno, večer, v každou dobu denní
ať nebe rosou vzlyká,
jinovatky nit je na přeslici
či sněženky, ti malí závistivci
čas pohání co zvolna tiká,
teď věru nazbyt již jej není
pří podzimním kuropění,
však strom s rozkoší labužníka
zářivou pohlazen je lící

Krásně vyjádřeno a opravdu z jiného soudku. Gratuluji.

Fotka nádherná, slova také.............

Milá Ali, moc a moc ti děkuju. Ani nevíš, jak ráda bych psala jinak!! Tohle jde zatím ze mě samo, ale budu zkoušet i jinak, i když to hned asi nepůjde dobře... pokusím se!!

K tomu se dá dodat pouze jediné. Naděje umírá vždycky poslední. Ale už načni jinou kapitolu. Lásku a zklamání jsi už popsala tolikrát - zkus něco optimističtějšího!

Velmi zajímavá... Je z ní cítit ta pocitovost.

Děkuju:-)

Mnoho myšlenek, mnoho pocitů, mnoho symbolů...
a jedno společné - láska.
Ta minulá i budoucí...

Asi bych to dala bez hodnocení, jestli je to poděkování a tak osobní. Ale jinak se mi to líbilo, ale zase ne moc, trochu to drhne.

tak ta se mě dotkla... je krásná
(mimochodem, skoro přesně takové hodiny máme doma na zdi...)

Na harmonickém obrázku
rudé květy, plápol krbu....
s úsměvem kladu otázku:
Kdo z nás nechtěl by mít "vrbu"
přítele i zpovědníka
k lásce co radu umí dát,
upřimně jen pravdu říká,
i za deště být kamarád