nó, anebo Schiller.

nostalgik:
Z tvých slov až zrak se mi plete!
Psal jsi to ty, anebo sám Goethe???

Jurty samoty, tam měsíc s vlkem vyje
a strach do duší čenich strká mstivý,
ty jurty smrtelník moudrý nenavštíví,
polární záře jen ukázala mi je

Tam rozum střízlivý vždy nastavuje hřbet
proudům lidskosti, v domnění že mrazí,
netečnost k pravdě co je doprovází,
bludný fantazie duch do temnoty vzlét

V nánosu sazí a mlhavého dýmu
i srdce zatrpklé se rádo chystá k vzpouře
jak holátko, ztracené v okapové rouře
co křikem zoufalým vybočuje z rýmu

Ač sil mu schází do z ledu bušíc stěn
při slunce východu vyrazí bránu jurty,
pak náhle nedůvěry vymeten je dvůr. Ty
nevěříš? Zde most k srdci byl otevřen

Ten obrázek krásně doplňuje text tvých veršů.....
Usmívej se na "svět"
a on se začně na tebe usmívat také......:-)

Věř, že kdo hledá najde... Dobře vyjádřené pocity.

Zvláštní vyznání životu. A s Nostalgikem - to opravdu nemá chybu.

2x krásné, co dodat...:-)

nádhera :)

Nostal.: Díky!!! :-)

ruku dej, roztoč se v jednom kole
nad netečnost ať vzlétneš, ještě výš,
jak tornádo co snopy zvedá z pole,
tak roztoč se, nebo mně nevěříš?

já o tanec dlouho už tě žádám
dle přání barvu mám, je bílá
což svědčí nejlépe tvým vnadám
k rozletu by vrátila se síla

tak ruku dej, první z vstřícných gest,
spusť smutek co po noci tu zbyl,
já Život jsem, již rozevři svou pěst
že nakrátko jsem kdesi zabloudil

krásná, co víc dodat...

pozoruhodné

Tak tohle se mi opravdu líbí. Krásné veršování.

pěkná :)

mám pocit, že v té básni pomalu ulétám...je...krásná...

Roman: Mockrát děkuju, i když ode mě je to vyjímečně téměř bez veršů...

Je to krásné jak vy dva umíte básnit!

proud slzí již odnes smutku pěnu
a úsměv ať dá očím drahokam,
rád ohlédnu se, počkám na ozvěnu
na šepot, který značí "procítám"

To je ale hodně smutné. Už by to chtělo, abys zase zabrnkala na ńějakou jinou a hlavně veselejší notu. Určitě to půjde!

I opodál je kdesi v dálce
když z krbu náhle dýchne chlad,
to srdce touží po zahálce
a láska věčný cítí hlad
***