Hm...moc ti to poslední dobou nejde...hm..co ti napsat, nemá to pořádné rýmy...je to jako dopis někomu daný do formy básně...nemá to ani pořádný smrnc...je to takové mdlé...chce to více obrazotvornosti...více veršů určitě a taky , já sice jsem ta poslední , co může něco o pravopisu říkat, ale dávej si pozor na pravopis a jiné věci kol gramatiky...opravdu je to lepší :)

Tak nepises pro me, že? No je tam palr dobrych chvil ale je jich malo

Nic mi to nepřipomíná....zabít se kvůli neš´tastné lásce je dost blbý čin , a to říkám rovnou, to se pak mají zabít i jeho rodiče ? Taky se podřezat ? Život byl lidem dán a jen tak se ho zbavovat ? Můj strýček- starý kmotr- byl velmi zamilovaný do jedné dívky...rodiče mu to zakázali -zůstal tedy celý život svobodný..tomu já říkám láska, ale brát si život kvůli holce je pitomost a ne láska...je to kravina...končím..to jsou teda dnes básně, co čtu...samé morbidno ,:(

Styl ? Ale jo.. ujde :)

No... doufej, že Ti M. odpustí tedy...:(

mně se snad líbí jen jeden obrat
"v tu chvíli má takovou moc
až člověk zapomene že je noc"...

Ale co..je to Tvé.... a jestli se Ti to líbí, je to to nejdůležitější... jo a taky se z toho vypsat!!!

Fakt pěkná... Hele normálně mi opravdu připomínáš tím jak píšeš mě... ne po stylu psaní.. ale o čem a jak to píšeš.... Jak vidím fakt tady na tomhle světě nejsem v tomhle sám... Máš můj respect...

Mě to hlavně pripomina me :D protoze ja pisu taky neco podobnyho... :) posledni co jsem vlozil je ve slova smyslu na stejny vlne:)

Asi tak není to kdoví jaké dílo, ale tohle téma je samo o sobě děsivý, ten závěr je dobrej.

i negativni kritika je svým způsobem dobrá kritika. A ano toto se mi fakt moc nepovedlo.

Hrozný název...můj kamarád si rád strká žiletku do zadku... :( ne pardon...
ehm... ujde to.no...

Opar pary je trochu moc
Melodie - vrže -
Mel by sis asi lepe uvedomit jestli chces psat vazane nebo volne - promin ale tohle neni moc povedene

Mlčenlivý: havran je uzasnej. Taky bych neco takoveho chtel dokazat. Uz si slysel Havrana v podani Simpsnových?

puero: no tak nějak jsem se snažil aby se to trochu rýmovalo. Jejda mě ty století jednou zabijí, tam mělo bejt začátek a první polovina 20 století

Je to perfektní!! Po zabjíkovi-morčeti je tohle vypilované. Dokonce je tam novotvar hlavovou! - ten bych neopravoval. Hned je to záhadnější. Zato bych opravil ty chlapy s čárkovaným ú.

Má se to rýmovat nebo nemá?

Mimochodem - historická policie hlásí: spletl ses o století. v polovině toho devatenáctého by na stromě seděl tak leda Erben a Němcová, Neruda, Hálek..

A Čapek byl v polovině 19. století nenarozený a v polovině 20. století zase mrtvý.

....:-)

Cim to asi bude (muj idealni cil -Poe - Havran) - diky za tu poklonu

taron: děkuji

Mlčenlivý: dost dobrý. Připomíná mi to trochu Havrana od Poa

Dost dobrý...hned i to připomělo Mlčenlivýho :))

Mlčenlivý: Vinens viníku..pamatuji si to...:))

Pro srovnaní - jedna zmych uspesnejsich hororovek


Maska

Do tmy koruny se pnou,
plujíc černou tmou,
jehličí do šera ševelotu kání,
a sovy ticha zahoukání.

Cesta má těmi stromy plyne,
světlo v jehlicích zhyne,
myšlenky mně hlavu rmoutí,
cesta stíny se kroutí.

V hávu noci,
bez pomoci,
dýchá se mi stěží,
kmen přes cestu mi leží.

Na něm tiše bolavá,
sedí divná postava.

Usednu k tomu tvoru,
doufajíc rozhovoru,
plášť šitý ze tmy,
jako když se setmí.

Tvář co na mne hledí,
když tu tak sám sedí,
tváře halí a laská,
podivná to bílá maska.

Však strachu nemám,
teď nechci být sám,
když tolik myšlenek tíživých mám,
na kmen k němu usedám.

Mlčíme,
jen ticho dlí,
na jedlích.

Hledíme před sebe,
do tmy šeré noci,
oddaní její černé moci.

Otočí se na mne bílé masky vzezření,
celé mé tělo strachem zcepení,
když tichounkým lesem,
promluví mým hlasem.

Zní do noci mého hlasu každá hláska,
promluvila – bílá maska.

Vininens viníku!

A pak zas nic,
odvrátic ode mne líc,
vítr opírá se dravý,
do pláště té postavy.

Hledí před sebe,
až mne z ní zebe,
pohled do tmy trčí,
sedí si a mlčí.

Nic jsem neprovedl,
proč sem jsem sedl,
jsem bez hříchu ni viny,
možná trochu líný.

Pomalu se otočí,
oči bez očí,
a do ticha zní tu zas,
z jejich úst můj hlas.

Jak černá páska,
promlouvá bílá maska

Vininens viníku!

A nic víc,
odvrátíc ode mne líc,
němá jako prve,
však ve mě nedořezal by se krve.

Nechtěl jsem, býti stínem,
nemám hřích, jsem nevinen!
a jestli jsem si něčím jistý,
jsem ve své mysli čistý.

Rozhořčen  vyskočím,
JSEM nevinen! - dím,
vzteky bez sebe rudý,
nevím kam a kudy.

Děsivě se postava vstyčí,
její prázdný pohled mne ničí,
děsivě se nade mnou tyčí,
a mým hlasem na mě křičí:

jak mrtvá v srdci láska,
promouvá bílá maska...

VINENS VINÍKU!
VINENS VINÍKU!
VINENS VINÍKU!

Jak údery kladiva,
maska se dívá,
srdce bolestně buší,
trhá mi to duši.

Nemohu se nadechnout,
nemohu se hnout,
padám vysílen jsem,
na chladnou zem.

Tělo mrtvé, tělo bez duše,
leží tak bezduše...
Prohrál vinu života vsázku,
odhodíc svou bílou masku.