Možná chlad
když voní sad
a z úst slad
poslední plat

Těhle poměrně málo slovíček má velkou sílu........

Líbí se mi to a zamýšlím se nad tou skoro miniaturou, takhle bych to nechtěla. Stačí mi dvě křídla, však nechci spadnout, chci žár a nikdy nevychladnout, na každou otázku odpověď znát a u zpovědi se jen smát. A stůl chci klidně prázdný mít, jít životem a snít, snít, snít. Už jsem ti to psala? Asi ano, tak znova. Miluju tvoje básničky. Jsou tak milý, ze života, k zamyšlení a navíc! Jsou čím dál tím lepší!

:-))

bříza, lavička, srdíčka...připomíná mi to pár písniček, které měla ráda moje babička....:-)

pěkná erotika.i když .....já bych tedy přirovnávat k pecnům chleba nechtěla..jsou na můj vkus až příliš:-)
Ale proti gustu...znáš to...:-)))

Úžasné, a já jsem to vzala víš, tak osobně, jelikož plnoštíhlá, tak jsem přemýšlela jaké to je když se to vyvalí. No tak asi krásné.

taron: kmotrov:
Bejvávalo - možná i ano. Já to doma nezažil. Naši byli v tomhle ohledu dost puritánští.
Naštěstí to není dědičné. ;o)))))

Yana:
Díky za tvůj obsažný komentář, a představ si, že tohle rýmování máš tak trochu na svědomí právě i ty. Inspirovaly mě tvé básničky s erotickým nádechem a tak jsem to zkusil. No, a vida, jsi prvá, která na ni reaguje. Teď k těm pecnům chleba. Nejsem prvý, kdo nádherně vyvinutý zadeček a kulaťoučké bříško přirovnal k pecnům chleba. A k tomu vyvalení? Obojí není na jedné straně, a kdo by se tou krásou nepokochal, že? A ještě maličkost. Z dětství se pamatuji, když babička pekla chleba a já ji pomáhal, měl jsem za úkol čerstvě vytažené bochníky rovnat na prkno aby vychladly. Jelikož byly horké, kutálel jsem je (valil) po prkně až na místo určení.

Já ..jaksi erotiku , moc neto ..na to jsem byla vždy hloupá a dokonce dlouho sprosté vtipy nechápala a všichni se vždycky smáli ani ne tak vtipu jako mé neschopnosti chápat...no tak jen k básni , pochopila jsem, kupodivu , krásný nápad..mě by takový určitě nenapadl to mi věř, ale není v tom nic ode mě špatného, naopak , někdo je hold na to a někdo na něco jiného :)
A asi souhlasím s Kmotrovem ...tak nějak to bývávalo :)

Starý časy, kdy se doma pekl chleba. Hospodyně vyndala z pece zlatavé bochánky a hospodář si řekl " to je boží dar".
Ráno než vstali a šly poklízet, jeho ruka intuitivně vklouzla hospodářce pod blůzku a řekl si "to je boží dar."

Tak...zajímavá asociace, přiznám se, že mi nezní moc přitažlivě, pak čtu...je to takové zvláštně původní, skoro neurvalé na začátku, tak to na mě působí, a to díky těm pecnům, představuji si něco velkého, ale pravda, že milého, chutného a lákavého naomak a poslední dvě sloky jsou fakt nádherné, autentické a obrazné. Tak nevím jestli se v tom teď sama vyznám. Ty snad jo. Pravda že by mě to nenapadlo, ale pravda že o to víc se mi to vlastně líbí. Jen mě překvapuje vyvalit, ale zase když pecny tak vyvalit. Musím jen chválit a tleskám za nápad.

Milá :)

Ó, to je ta tvoje žblabuňkovská, takový mám ráda

Krásný dárek, je vidět že jsi měl fakt radost, vše nejlepší, dodatečně?

Asociovali mi to - "břžíska se k břžísce naklání"

Pokud jsi viděla Vratné lahve?;))

Krása...

protože člověk vždycky touží po tom co nemá, a mohl mít a mohlo to být jinačí a krásné..mohlo ..mohlo...nemuselo...tedy nelituj :)

A já čekala něco pozitivního, no toť otázka. Prý čas je nejlepší lékař, co bolí to přebolí, ne kdepak, čas ten nelze vrátit, proto to bolí, už s tím nic nezmůžeme. Milé a smutné zamyšlení.

Do třetice... všeho nejlépe :)