taron: Děkuji uctivě :)

Veselá, krásná.. ---jednoduchá ta láska ...hm...jenom vyskočit? Hmm.dobře...skákej...Báseň je opravdu na 1* .

Děkuji :)

Musíš ji chránit, jako oko v hlavě střežit,
musíš ji bránit vlastní duší,
musíš chtít, snít, věřit,
jak se na zamilovaného sluší .....

Podle mě to ma to co ma mit - mě se to líbí

Dee: thx :)

loner: píši, píši, my dear loner :)

loner: jsem jako rajče :)) Děkuji :)

bla bla bla ... a furt tu bude My Dear Dee .... už je to tak .. a furt budeš o ní psát ... a my číst ... tak piš ... blabla....

Dee: :))))) jsi boží! máš u mě pusu :))) na hýždě ale ne ... hmm :)))

víš co je důležitý, že o tom vůbec uvažuješ, ať je ta úvaha jakákoli a pro někoho třeba zmatená. Já mám jasno: Zoufalství začíná tam, kde končí naděje.

To by mne zaujalo i jako próza. I jako zápis do deníku. Možná by to bylo i sdělnější.

Devils_PIMP: maybe.. :)

:) All will be good :)

Trochu zmatené. Skutečné zoufalství nevylučuje bojovat do posledního dechu (třeba i marně). Zoufalství může i zabít, nebo zcela ochromit. Je to vnitřní stav - vnitřní realita. Nikoli hra. Předstírané zoufalství není zoufalství. Aby člověk uvěřil, že skutečné zoufalství existuje, nemusí být ani 40 letý ani 100 letý. A když bude mít kliku, bez toho, čemu se říká empatie, se tomu pojmu zoufalství může třeba i usmívat nebo i posmívat. Zoufalství může stejně tak ochromovat jako motivovat. Prostě, každý je jiný.

Ach drahoušku, važ si toho, když je budeš aspoň trošku poslouchat..neuděláš v životě chybu...:))))

taron: :) rodiče za zadkem mám, to máš pravdu.. ale netušíš jak ráda bych se osamostatnila, jenže v mým případě to není tak jednoduchý... :) Všichni chtěj aby se o ně někdo staral a nikdo se starat nechce. Já to mám naopak :)

Ten poslední odstaveček tam chyběl....ještě, žes ho tam vložila, jinak bych ho musela nějak zplodit sama.....Holka ve dvaceti ještě vůbec nevíš, co tě čeká a jak vůbec dopadneš....jsi na startu své dospělosti..pomalinku se osamostatňuješ, ale máš určitě rodiče ještě za zadkem... což ti závidím....ach jo, mit tak rodiče, kteří by mi vždy pomohli....to je jiná:))

No, i děvčata s nevím čím, na sobě..mohou být jemná a jsou, jen já jsem zastánce..jemného , slušivého, trochu sportovního stylu...nic nepřeplácaného..., v jednoduchosti je krása...Takže jedny originální naušnice udělají taky originální tebe a nemusíš se dohadovat s lidmi..jestli ..a co a jak...:)))

Hlavně podle těch náušnic tě neposuzuju. Vždycky jsem se prala za to, že zjev vůbec nemusí korespondovat s vnitřkem, tak asi. Napsala si to výstižně, trochu drze tedy, ale proč ne. Každého věc jak to pojme.