Ginnare: Děkuji. Jak říkám, tentokrát to byly haiku pokusy. K haiku patří spíše ty přirozené úkazy než laboratorně vyvolané. :o)

Moc krásný podzimní obraz. Mám před očima sousedovo jabloň na rohu ulice, kudy chodím se psem. Má na ní právě ta červená jablíčka. :-)

Jen maličkost: jablíčko nebo jablúčko? :-)

SOUZNÍLKA: Děkuji Souznílko. I za překlad. :-)

Inu, zima se blíží. :-)

Hranice mezi tím, kdy nás náš strach chrání a kdy nás (zbytečně) brzdí, je někdy dost tenká. A my se vlastně celý život učíme rozpoznávat, který případ to zrovna je.

Vracím se k tobě a budu i nadále. Líbí se mi tvoje práce. I recitace s hudebním podkresem. Jen tak dál. :-)

Líbí se mi, krásně plyne. A souhlasím s ostatními. Stála by za přečtení na živo. Anebo aspoň za přidání nahrávky.

Na jménu nezáleží, záleží na přání srdce. A cesta? Na každé něco najdeme. ;-)

U první sloky mi nesedí druhý a třetí řádek. Co třeba... Duše v jednotném čísle místo množného? A možná bych se zapíchla "jen" pod kůži, ale jed vpravila až do duše. To z nás dělá ty dikobrazy... Nevím, na mě osobně by pak ta první sloka zapůsobila o malinko víc.

Jinak se mi celý ten obraz líbí. Přirovnání k dikobrazům - originální, trefné. Kamenných srdcí a ledových královen je už v básních víc než dost. Dikobrazy vidím jen u tebe. :-)

Závěr to hezky uzavírá. Líbí se mi. :-)

Lasak: Děkuji za podnět. Určité nějakou zkusím. Dlouho jsem si už v této míře nepohrála. Zde to už nechám, jelikož jsem zvolila formu haiku, tak ho nebudu graficky bořit. Pro zkrácení čekání tu ale mám jeden starý počin. ;-)
https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=6371-k-u-l-o-m-e-t

I na mě působí nedokončene. Ale jedno poselství jsem si tam i tak našla.

Zajímavá. V dobrém slova smyslu.

Bohužel není to haiku. Spíše do miniatur bych to umístila.
Jinak přeji úrodné pole, ať už na něm zasadíš cokoliv. Každou vyoranou mez je třeba něčím vyplnit. :-)

ýmy ať jsou jaké chtějí - patos, nepatos, mě se tahle báseň líbí. Je hodně silná, upřímná, od srdce psaná. Takovéhle srdce nikdy nezůstane samo. :-)

Závěr to krásně rozrazil. Jako nečekaná, něžná - ale stále facka:-D
Líbí se mi ty rozpory. Dojetí, ušlechtilost, barvy... a přesto je hovado. Prostě, jako by ten neadresát byl sám sobě sluníčkářem, které na to ale jde špatně ve vztahu k okolnímu světu. Někdy je těžké mít hlavu v oblacích a přesto zůstat nohama na zemi. Ale snad se to podaří. Tak jako tobě tato báseň a její úderné zakončení.

Krásný závěr. Moc hezky vyjádřeno.

Myslím, že každý z nás je malinkatým dílkem stavebnice. Ale každý tvoříme svět. A každý okamžik v něm má svůj význam. ;-)

Velmi zajímavá. Hodně otazníků kolem ní vidím. ale i tak sae mi líbí.

Ten kdo s člověkem nechce překonávat to špatné, nezaslouží si ani to, co je na něm dobré.