joo, zaklonit hlavu.. svíčka hoří dál.. známé pocity příteli.. díky za ně!

musel jsem číst do konce.. já vnímám formu i z úhlu obsahu.. ;-)

až nebudeme lidmi, bude vše jasné...

malá něžná krása... pro klid a milý úsměv.. děkuju..

jo my tátové.. holky nám utíkají před očima.. ale jsou naše.. jako my tátové navždy.. díky za okamžik..

... přání... vzrušující, krásné, fantastické..

a jdou další a umírají zas a znova a příběh nekončí a oči v duši se srdcem planou v dálce rozmazané, co zháší a rozsvěcí okamžiky našeho bytí..

děkuji za slova.. mnohdy jsou jediná..

snad neurazím kloboukem smeknutým.. mám tu potřebu... když dočítám..

má li dejavu i happy end je to úžasné.. znám podobný příběh, bez něj.. cit je vyjímečný a vždy úžasný.. díky.. :-)

jo konečné.. nejen v tramvaji.. ;-) usměvavé..

známe je asi všichni.. pocity... máme je asi všichni .. vibrace...
co by se asi odehrálo kdybychom ztáhli okénko a ...

... to je životem..

mám slovenskou klávesnici a ta prostě ten kroužek fakt nemá... hmmm...:-))

jsme muži a vždy jsme jimi byli, jste ženy a máte to stejně.. jen když přijde ticho máme šanci něco slyšet.. i třeba něco uvidět... ale v davu pro samý strom lesu nevnímáme.. a popřeme i vlastní frňák, jen proto abychom nepřišli o jednoho Oskara...

ráno je úžasné, máš šanci..

co mě nezabije, to.... ;-)

každý den svádíme svou bitvu, ale tehdy Baron z Ibelinu - kovář Jeruzalem ubránil..

komentář, či přání..ať tak či tak, jej toužíme nekonečně zažívat znovu a zas...

každý máme svou temnou stranu,.. svá temná přání.. jsou naší součástí...