Moc nerozumím, oč ti vlastně jde.

Tohle mi přijde dobré, nosná myšlenka a solidní vyjádření. Prima!
Poznámka na okraj - dvakrát PŘEŽÍVÁM a příliš známé/vlastně už moc - LÁSKA A PRAVDA.

Ziny: Ziny, tak je dost dobře možné, že z haiku/senrju tentokrát nebude nic, ale třeba vznikne povídečka... a děkuju, moc jsi mě potěšil.
Jen ještě mít poetický rejstřík slov tak květnatý, jako má Roman!

Karpatský: díky... no, taky nevím, proč všichni lidé pod námi v Krásném údolí zatápějí v pět:-)... ale je to tak.
Je to teprve rozpracované, ale v pět se vůbec dějí věci: dvě hrdličky vzlítnou z telegrafního sloupu, protože je vyplaší vyhlídkový let - odpoledne v pět/pokud je hezky jako dnes/... a nad tím malým letadlem vysoko nákladní letoun... vše v pět odpoledne:-). Moc děkuju, samozřejmě máš pravdu.

Humorné, ale zde bych změnila:

za svetry se dobře platí/plést svetry se přec vyplácí

Psavec: díky, ještě plavu - venku - a pozoruju:-)

Nástin haiku tu je.

Mala: o dost lepší, Malá, tedy z mého pohledu.

Sasanka: prima zkratka - první a druhý řádek výtečný, klidně bych být tebou je někde použila jako zdařilou, neotřelou mini.

Nevím, co se vlastně / v básni/ stalo, je to příliš obecně vyjádřené.

Chápu, jen bych z toho nedělala až takové drama. Za mne nejlepší poslední strofa.

Horší by bylo, kdyby dali značky do uší vlkům:-)

Celkem zajímavá stať.
Největší lháři mají hroší kůži.

Tak nějak laděné proti násilí, dobrá, proč ne... ale tohle se opravdu nepovedlo:
Jeto jak když vykuté srpy
užnou v blankytu chrpy

Hodně bych krátila, to vše se dá vyjádřit o moc stručněji. V posledním řádku překlep: Vlákně vůbec nevím, - asi Vlastně...

Opravdu, milé dílko, na haiku však příliš dopovězené... tipla bych přírodní miniaturku.

Karpatský: děkuju...

borovice: díky, potěšilo!

Asi by šel taky dovnitř:-)
Znám, moc pěkné.

Někdo holt prověřuje tak dlouho, až vztah zbaví spontánnosti.