PrimaDen: Moc děkuji. Jen kdyby se ta krása vyjádření týkala něčeho pozitivnějšího.

človiček: Tak tak. Dík za koment.

Psavec: Dík.

Fajn večerníček, jak říkal človiček.

Nine: Tak tak. Naprosto souhlasím. Sand stihneme i ty jiné hodnoty...

Nine: Děkuji. Doufám, že zásah byl jemný.

Joj, to je depka. Snad to bude lepší. Snad...

Asi to tak nějak bylo...

Souhlas. Originální forma. )))

Jéje, horror! ;o)

Znám. My jsme letos dlouho váhali, plánovali a spekulovali a zase váhali ... Ale nakonec jsme to v srpnu nějak stihli. Prosmýknout se mezi dvěma pandemickými vlnami a nějakou dovolenou si užít.
Díky za přání. A ať se i tobě daří na zahrádce i s další dovolenou.

Dokonalé. A ta ledabylá zmínka o žádosti o náboj :o)))

Co dodat? Cítím s tebou. Prý to zhojí čas. Nevím. Hojím už dlouho a nic není vyléčeno.

Fuj, človičku! To byl hloupý nápad.
Ona samozřejmě nepřestane, viď Idaro?

Všem: Díky za přečtení a za zajímavou diskusi.
Dá se to nazvat metaforou, ale spíš to beru jako jakési zobecnění. Lidská pýcha a nadutost nemá mezí. Ať už je to pýcha sociálně-ekonomická, jak to zmiňuje Singularis, nebo třeba pýcha na zbrojní arzenály a nadutost, s níž neváháme tyto arzenály použít.
A nějak se nedokážeme poučit z toho, co nám naznačuje příroda. Exploze sopek, tsunami a tornáda, ničící naše pyšné vytvory, jako hromádky sirek. Nárůst sociálních nepokojů, násilí a terorismu.
Tak se přemnoženému druhu, ničícímu své okolí mnoha formami, příroda brání. Sami na sebe si svým jednáním pleteme biče a epidemie a pandemie jsou jedním z nich, ať už je jejich původ jakýkoli.

Hezky popsané prostředí a pocity. Tu zasněnou dívku si dokážu z tvých veršů představit.
Vítej mezi námi.

I místo raníčku ;o)

Moc hezké. Závidím adresátovi.

Sprosté ne. Občas jen mírně košilaté.
;o)

Opět fajn.