Ještěže se covid nešíří virtuálním prostředím.
Zatím.

Jo jo. Některé dámy jsou schopny obdivuhodné metamorfózy v jiný živočišný druh.

Čtu si tady ódy na sladkosti a slzu v oku zamačkávám. Já sladkosti nemůžu, ale vzpomínky mám...

Hlubokou úctu a tichou vzpomínku...

Působí to jako pocitovka. A i vysvětlení - mně se zdá, že jsem se o kolo předběhl, takže se teď na sebe koukám zezadu.

Nechci být kverulant, ale ta diakritika tam fakt chybí. S těmi "nabodeníčky" to ale bude fajn.

Představy jsou nekonečným zdrojem energie pro nitro. Díky nim jsem začal psát...

Humorná náplň našeho Psavce, ale význam? To psal někdo o tobě? ;o)

Ty holky nám dávají, co?

WinePoet: Díky moc.

Poznámka inspirovaná tvou zmínkou o pravidle 3 R.
Že minimalizace osobních kontaktů je za pandemie (nebo jak se tehdy říkalo "morových ran") nutnost, věděli už staří Etruskové, Egypťané a všechny ostatní národy staro a středověku. Fascinují mě někteří lidé v současnosti, kteří na to kašlou, nebo jsou tak tupí, že to neví. Klidně organizují párty, chodí bez ochrany, tedy úst a nosu, nebo dokonce protestují proti restrikcím. Asi by potřebovali zažít mnohem drsnější nákazu. S příznaky černání a odpadávání tkání, mrtvoly na ulicích.

Tak. Třeba to bylo fakt tím nejdepkovnějším dnem roku. Hlavu vzůru.

Z nitra: Hořkosti je v této době nepřeberně. Bohužel.
Dík za koment.

Smradlavá pomoc, taky pomoc ;o)
Klasicky dobrý.

Psavec: Díky převelice.

iluze: I když není právě veselá, jsem rád, že je ti blízká. Děkuji.

Miňko: Díky za kladný odhlas.

Miňko: No vida! A já jen ubohé jedno :o(

Dobrý. Ten konec mě dostal.

Je to nevesele pravdivé shrnutí. Ještěže máš na konci světlo naděje...