Skvělý postřeh - letecká doprava v lamprdónu ...

Jo, jo, život běží a malé holčičky a chlapečci jsou okolnostmi přetvářeni do zvláštní směsi dobroty i zloby, smutku a radosti, pokory i pýchy. Pěkné, poetické.
Nemělo se to jmenovat "PoD zámkem ztráty"?

Opravdu odlehčení. Díky.

"Samota vyhrála, duši vem ďas" - po zádech běhá mráz!

Co ti dva dokážou udělat z jinak romantického dílka ... ;o)

Působí to na mě trochu stísněně. Život obecně, nebo karanténa, home office?

Všednost nesmírně ráda
překrývá něhu
pak vlídnost ukáže ti záda
a odpluje k neznámému břehu.

Dodávám - zvlášť v této době bych rád zkusil neposlouchat a nepočítat rady bláznů; kdyby to jen šlo ...

Cítím z toho smutek. Do kategorie, co navrhuje komotrov, bych to nedal; ale pravdu má, že je jemná. Díky.

PrimaDen: oslov radek: Díky.

Dostals mě. Řehním se a je mi líp. Jednička s hvězdičkou!

PrimaDen: Psavec: Já jsem prostě musel. Jednak je to nosné téma ;o) a taky jsou v současné situaci tyhle srandičky únikem. Mimo jiné díky takovým, jako jste vy. Děkuji.

Psavec: PrimaDen:

Holá díra nebo kláda,
je to jenom zvyk.
Nám předepisuje vláda
stíhat jen bez roušky styk.

Psavec: človiček: :o))

Máš talent psát i prózu poeticky. Pěkné.

oslov radek: Díky.

Psavec: Díky.

Ginnare: Aneb - na ptáky sme krátký...
;o))

Ginnare: Hm, možná máš pravdu. Když je člověk v ní, asi nemyslí na nějakou další. Díky za koment.

Z vázy podat růži a pak vypít vodu - dobrý...
A čas na pokání? Zcela určitě.