človiček: ))) Ale lezení po břečťanu už pro mě není. Vloudím se coby listonoš pod záminkou doručení rekomanda ;o)

Chápu, rozumím... pěkné, zase ale smutné...

PrimaDen: Díky. Rád si hraju... ;o)

Co dodat k rozboru, který napsal Neu?
Snad jen, že jedním (znějícím poněkud klišovitě) receptem na život i lásku jsou tolerance a pochopení. Netuším ovšem, jak si v některých situacích takový přístup udržet. Asi jen se po bouřkách snažit k němu vracet.

Souhlas s Neu. Krásné.
...rorýs se usmívá a hvězdy krouží...

Ta maska na druhou,
strachů je zásluhou,
strachů co hnízdí v nás,
obav, že nechytíme čas.
Fajn, díky.

Je v tom lascivnost, úsměvnost i zamyšlení. Díky.

Hezký a moudrý vzkaz. Poslechla?

Psavec: Moc děkuji.

Psavec: Hele, koiška má skvělý nápad. Tvou knížku bych si ihned koupil. A kdyby byla i ilustrovaná - bomba.

Neu: Díky :o)

Vzpomínky, rozvernost, veselí... :o)

Přečetl jsem ... Přečetl jsem podruhé - jéžiš! Přečetl jsem potřetí - úžasné! Ještě si to jednou přečtu, na dobrou noc, a odcházím do hajan. Díky moc.

všem: Baví mě, jak něčím zajímavá díla, vyvolávají tyto komentáře. Jsou stejně roztomilé, jako dílo samo ;o)

Opravdu pobavilo, i když mírně mrazivě. Prostě ala Orwell. Skvělé.

Tak plní klerikální kolíčky
ty klášterní jesličky...
;o)

Hmmm... Krásně popsaná atmosféra. Z tvého dílka je ten podzim vidět i cítit.

koiška: Máš pravdu. Láska je slinutina citů a stavů všech možných druhů. A dělá z lidí idioty i velikány...

Zitra: Na dveře by to bylo moc dlouhý ;o)

Psavec: koiška: Díky lidičky.