Opět klasika. Moc fajn.

Ano, naprostá pravda. Kolik takových sebezrad člověk zažije.
A jak to vyjádřil jeden textař "... pak mé svědomí zvrací v záchodě".

Tentokrát je to bez humoru, ale zato moudrý životní postřeh. Díky.

Působí to na mě celé jako "poslední romantika". Hezky vykreslené.

Krásně vyjádřené pocity.

Ano, byla by to škoda. Je to taková malá, chutná třešnička.

Přesné, trefné. Chápu. Úvodní slova si opakuji (musím opakovat) stále dokola.

Souhlasím s vanovaso...

Psavec: Jarovanek: Děkuji pánové.

oslov radek: Díky.

vanovaso: oslov radek: človiček: Děkuji moc lidičky.

Hloubka, pravda.

Klasicky dobrý.
Se šimpanzím trusem mám osobní zkušenost. Naštěstí se netrefil úplně přesně a přistálo mi to jen na levém rameni.

Něžná, pěkná...

To tak holky dělávají. I mně vypíchly a několikrát... Málokterá to ovšem přizná. Ale je to hezký (tedy ta báseň).

Pěkný návod...

Potlač smutek, hoď za hlavu Máně i Bóže a rozleť se za svým. Tím psaním už na tom vlastně začínáš pracovat.
;o)

:o)
Dušan Jasánek?

Před chvílí jsem komentoval jedno dílo, že mi při jeho čtení přeběhl mráz po zádech. Teď mi běhá pořád. Je to úžasné, neskutečné. Moc díky.

Jj, mám pocit, že my nikdy nedosáhneme takové národní hrdosti, jakou mají třeba polští sousedé. O jiných národech ani nemluvě...