má svoje kouzlo... má i takovou tu nesmělou naději... bál se, trumbera :-)

Yana: Lasak: děkuju vám oběma, za názor, postřehy.. díky

moonlie: ze srdce děkuju za tvá slova.. vážím si jich.. a moc..

to je moc dobře, že víš :-) ano, ta naděje je opravdu důležitá.. čtu poněkolikáté a stále se vracím..

cítím až do morku kostí.. smutná, hluboká, všeříkající..

Luisa: upřímně děkuju..

souhlasím, nikdo nemůže vyhrát.. a přesto si každý svého vítěze nese sám v sobě.. mně se třeba právě líbí ta jednoduchost slov, to, že se za nic neschovávají a na nic si nehrají, že prostě jsou, jaká jsou.. dotklo se mě to a hluboce cítím tvé pocity..

rozumím, chápu, cítím, soucítím... přesto všechno věř a piš :-)
ale jako úplně nejvíc ten samotný závěr... fakt jsem vydechla... a ještě dlouho to ve mně doznívalo...

dvakredencedekadence: a o tom to právě je... byl to záměr napsat to na jeden rým... fráze jen na povrchu písmen... díky zá názor

Elza: děkuji za zastavení i čas :-)

VKate: za mě je to tak v pořádku, prvně obsah, pak forma. je to přeci o těch pocitech, o tom prožitku a ne o těch správných písmenech.. a nenechat se svazovat pravidly..

Homér: Ď :-)

casa.de.locos: :-) díky ;-)

Yana: děkuju.. bylo mi jasné, že to bude pro mnohé těžko uchopitelné, svým myšlenkovým pochodům taky občas nerozumím :-) prostě přetlak v hlavě.. moc vjemů, moc autorů, moc děl, moc přemýšlení.. a občas je spouštěčem jedna věta, jedna myšlenka.. děkuju za tvůj čas i komentář :-)

přiznám se, že jsem přelétla očima, ale ten alkoholik ve mně se zarazil u verše "pod nočním šapitó když víno je rozlito"... píchlo ho u srdce a jal se celou věc pochopit... :-) a teď vážně - tenhle verš mě opravdu dostal a donutil číst znovu a znovu... a musím říct, že zajímavý kousek... a mohutně prožitý a odžitý... sice občas rýmy drhnou - nesedí mi tam kůži - kaluží, ale má to něco do sebe...

tedy mistře... skládám hlubokou a uctivou poklonu! parádní kousek, poslouchám se zatajeným dechem...

moonlie: děkuju, moonlie

ach, milancholiku.. ta je tak krásná!..

I já se přidám k poděkování :-) vážně se nic nemusí brát vážně :-)

nikdy neuškodí se v posteli zdržet o chvilu dýl.. ;-) ale nakonec vstát se stejně musí.. tak ať je to aspoň vstávání pravou nohou..