Homér: Homere, koukam, ze ty nic nepodcenujes :-) anebo kdo je pripraven... ze? ;-) dobre ty ;-)

dobry! ja chci taky vedetc o sezereme pak! :-D

syrda: syrdo, dobre ty! ;-)

krasna.. zajimavy zamysleni.. "zpev smutnych rtu" - tohle je top, dokonale vystihuje dnesni dobu..

Ayla: ó, to je nad moje sily, kdepak :-D

syrda: dekuji :-) btw. i me kluci bavi a moc ;-)

syrda: ty syrdo, to je tak hezky, jak jsi inspirovan mymi slovy, tesi me to, fakt ;-)

syrda: diky za nazor ;-) je to kapka rebelstvi - rozbit to, co se ocekava a nahodile nedrzet linii.. :-)

syrda: to jsou moc krasny verse.. Kryl byl opravdu jedinecnej..

syrda: to je krasny! dekuju :-)

syrda: dekuji :-)

syrda: wow, syrdo, je mi cti byti takovou inspiraci! :-) ja dekuji tobe ;-)

mahdal: PrimaDen: dekuju vam za vase postrehy ;-)

Psavec: presne tak ;-) dekuju za precteni a tvuj cas :-)

syrda: ó, syrdo, tedy pani! diky ti ;-)

syrda: syrdo, dekujeme :-) je to neobycejne hezky, pokud nekdo takhle umi pochopit.. ;-) diky

Akaia: jednou budes.. az pochopis ;-) na srdci unavena - to je moc hezky obrat ;-) zatim se mozna necitis unavena, ale dlouhodobe je to neudrzitelny stav.. pises, ze je to jak slehnuti elektrinou.. ale tyhle emoce tomu davas jen ty.. proc prirazujeme spouste vecem spostu podivne pojmenovanych emoci? proc nevezmeme stav tak, jak je? musime mit vsechno pojmenovane a definovane? nemyslim si.. je to o tom spocinuti v pritomnem okamziku.. a prozivani toho okamziku beze strachu.. ja dekuju! ;-) za tvoje zajimave a velmi inspirativni uvahy :-)

Akaia: bingo! presne jak rikas.. pevne trimame v rukou oteze nasich zivotu a myslime si, ze je to tak spravne, ze my jsme ti vozatajove, kteri urcuji nas smer.. omyl.. nekdy je treba se zhluboka nadechnout a pustit kormidlo.. nechat lodku plout a jen vnimat, co se deje kolem nas a v nas.. je to tak, ze odpovedi na vsechny nase otazky zname, mame je totiz uvnitr sebe.. jen si neumime naslouchat.. neslysime tlukot vlastniho rytmu..radsi davame prednost hluku vne nas, protoze mame pocit, ze je to jednodussi.. omyl..

očekávání... o tom to celé je, však? kdybychom neměli očekávání, nepřiřazujeme tomu žádné emoce, nevyrábí si sami v sobě onu bolest, která nemá racionální základ... nehroutíme se... jen prostě s otevřenou náručí přijímáme a jsme... krásný, děkuju...

další výborný kousek... cítím z toho takovou něhu, až to hřeje i mě... ten autista je ovšem top, bezkonkurenčně nejlepší část celé skvělé básně... btw. co by dala tomu bosému muži s pytlem pečiva? vsadím se, že sen :-) možná ukrytý v jablku ;-)