Když verše tvé rozvinu, najdu jen šikmou plošinu..

A k závratným výšinám.

Aspoň že nějaké poučení...

Tak tomu se říká, že má oči hluboké, vidíš nima až do duše.

Možná , že přebolí
a možná taky ne
vzpomínky že tu jsou...
to je to jediné

Ptej se mně na cokoli
jen neptej se na samotu
já vím jak samota bolí

Wau, trochu lechtivá, ale krásná, kouzelná, láska . Poezie zabalená do sladkého vyznání ...

GULI: Je pravda, nikdo se nás neptal jestli sem chceme. A když jsme tu, musíme si projít tím vším , jak píšeš bolestí i radostí. Je to jako na houpačce. Život je obrovskou záhadou a my bychom chtěli tak moc jí přijít na kloub. Jak na něj vyzrát a pak si žít v souladu se vším ...

JKHartman: Děkuji za zastavení.

Tvůj vesmír je krásný, já ráda pozoruji noční nebe a s tvou básní jsem mu blíž...

Krásné smutné vzpomínky..

Někdy je to potřeba .....

A možná jednou neodejde, zůstane a nebo taky už nikdy nepřijde..

Když přicházejí na svět má to být radost, nový život , tady je to vlastně smutné, až depresivní.

Život je dar..

Ze života..

Tvá poezie je tak křehká a hebká, až k spánku ukolébá...

Moc se mi líbí.

Psavec: Děkuji mocinky..

Dark Alchemist: Děkuji, je pro vnučku.

Jízda jízd, nic jí neschází...