Orionka: děkuju :) asi bych to vnímala nejlépe, kdybych mohla vynechat "s" - sebou :))

kekebreke: jen si dej! :)

Timothy A. Postovit: :))) díky

no huráááá!!! :)) tedy.. osobně teď nevím, jestli se cítím, vzhledem k otevřenému závěru, tak nějak uspokojena :D doufám, že pauza bude opravdu teď už menší :)) nemám ti co vytknout, jednoduše to žeru .. a to doslova :) těším se na pokračování.. ale echt! :)

já z toho mám pocit splynutí života s jeho koncem.. nepůsobí to na mě nijak depresivně, ale spíš jemně, smířeně..

zvlášť tyto verše mi přijdou úžasné a ty pocity ve mně evokují:

"Řece, jež v dálce
rozpila se do oblohy"

a

"Rozbitou cestou k horám v dáli
všichni mí bosí tiše odešli"

líbí se mi :-)

Singularis: ano, takto, jak to píšeš, to má hlavu a patu, ale já osobně jsem o tom asi uvažovala v trošku jiné rovině či ne tak hluboce a až k takovému "vysvětlení" bych se asi sama nedopracovala.. uvažovala jsem si nad tím tak trošku po svém, každá postava pro mě byla nějakým způsobem zajímavá.. a petr němec není zase až takový extrém si myslím, bohužel..

.. umím se do toho bohužel vžít.. takže jo.. myslím, že se povedla.. působí a mně osobně nikde nic nevyčnívá, nechybí..

ŽblaBuňka: odmítám vypovídat! :))))

Singularis: jo, máš pravdu :) překoukla jsem se.. šlo o petra němce.. :-)

líbí se mi to, možná v první sloce postrádám na konci ještě nějaké slovo do rytmu (něco jako "v tichém šeru", třeba.. znělo by mi to lépe..

také trošku bojuji s obratem "nemám víru, žíti více".. určitě to má svůj smysl, ale mně to nesedí.. - nemám sílu, či naději, žíti více, by se mi líbilo víc..

jo a možná bych trošku poupravila "píši" v jedné či druhé sloce.. aby se to slovo neopakovalo.. třeba ve druhé "dopisuji" v šeru

celkově se mi to ale moc líbí, hlavně to, co báseň vypráví.. má takovou správně a částečně nostalgicky tesknou náladu.. :)

něco takového mám taky za domem :) je to ukryto v takovém nenápadném malém lesíčku a sama jsem byla překvapena, když jsem to objevila.. moc lidí o tom neví.. chodím tam ráda.. a cítím přesně to, co jsi popsal.. moc pěkný dílko! :-)

ŽblaBuňka: uvidíme.. děkuju za zastavení :-)

koiška: díky :-)

Jiří Turner: konečně pochvala od jiřího! :D díky! :))

„Tak to měla Mili v pátek večer na práci! Takže myslela jen na mě, pomyslela si Melanie Navrátil, vzala si náhrdelník a zahleděla se na něj. Hlavou jí probleskla myšlenka, že by se jí víc líbil zlatý, ale hned ji potlačila – byl přece od Mili. „Je nádherný,“ řekla.“ - tak myslím, že tento pocit míváme občas všichni :-) ale je hezké, když dokážeme víc vnímat tu duchovní podstatu dárku.. než naše sympatie k jeho vzezření..

přesně jsem čekala, že melanie raději zapře, že je lesbického zaměření.. už by toho bylo asi na němcovy moc :))

přání mili, mít dítě, mě překvapilo.. samozřejmě melanie zaujala k tomuto přání přirozeně zaslepeně zamilovaný postoj..měla ji ráda a nechtěla ji ztratit.. proto o tom možná časem začne uvažovat, kdo ví.. stejně tak mili nevadil odmítavý postoj melanie.. - měla ji ráda a nechtěla ji ztratit.. :))

tak sem s dalšíma kapitolama! :))

tfuj, petr navrátil, to je ale povaha :)) myslím, že to bude pěknej hajzlík, který bude po své rodině a zvlášť manželce v běžném životě pěkně „dupat“.. rozhovor s melanií o tom, kdy je pravé poledne, mi něčím připomněl scénku z filmu „pelíšky“.. tu o tom, co je nok (či ňok)? :)) tak nějak .. nicméně, ač to melanie myslela dobře, tak asi většina z nás ví, že tímto způsobem spíše lidi vytočí, než naopak :))

.. teda, je pravdou, že obléct si můj syn legíny a růžové tričko, asi si radostí taky zrovna neposkočím.. to už beru jako extrém.. kdyby měl džíny a to tričko bylo pánské (ač růžové), tak to beru, ale takhle s legínama, to si nejsem jista, zda jsem schopna takové tolerance vůči vlastnímu dítěti :)

obecně nemám ráda, když se někdo snaží vychovávat cizí děti.. takže v této kapitole mi byla reakce pana navrátila silně nesympatická, přišla mi téměř buranská.. sice je nošení modré paruky asi opravdu trošku ujeté, na druhou stranu, proč ne.. asi bych to brala spíš jako legrácku, ale bratr melanie její nošení bral asi více vážněji a vlastně, pokud jsem pochopila dobře, tak se (nejenom) touto cestou tak trochu hledal..

i tato kapitolka se mi četla dobře, baví mě :-)

v tomto dílu mě zaujalo, jak málo se v rodině znají, myslím tím vztahy mezi bratranci a sestřenicemi, jak málo o sobě vědí, o tom, jací jsou, kde a jak žijí.. pro mě moc zajímavá kapitola.. líbí se mi ty odlišnosti mezi EDDR a naší republikou..

„V EDDR lidé často vystupují pod takzvanou přezdívkou, neoficiálním jménem, které si sami dali, jako třeba Mili, nebo Moje vinná réva. Nesmí se totiž oslovovat samostatným rodným jménem (např. Melanie), pokud nemají společné příjmení, a přezdívka je snadný a uznávaný způsob, jak toto omezení obejít.“ - teď asi moc nechápu – jak „společné příjmení?“ co to znamená?

kapitolka k zamyšlení.. postoj vinné révy, ohledně náhledu na lidi, se mi líbí stejně tak, jako její vědomí, že ester ji občas vyvádí z příliš optimistického náhledu na svět, do reálnější roviny..

čte se to dobře.. vlastně ani nevím, co zatím říct, děj se rozbíhá.. nicméně se mi líbí, jak melanie uvažuje a vyhodnocuje situaci a také svoje následné chování..