Zaujal klub Rachota, přidávám ho svého seznamu fiktivních hospod a barů.

Pěkné zakončení, takové nekompromisní.

> Zamáváš úsměvem, logika splašeně utíká,

Jojo, zatemnění je spolehlivé :D

pokud „sežral klíč“, tak to z něj opravdu musí jít respekt >:-D

líbi se, zvlášť ten konec.

nevím co si o tom vysvětlení mám myslet, co na to chemtrails? :D

Povídka se mi líbila. Akorát ta jména „doktorka Sense“ a „doktor Cure“ mi přijdou taková podezdřelá… :D

desatero seriového vraha… hmmmm

skvělý závěr

moonell: protože je možné si to komplikovat :D

místy depresivní, místy ještě deresivnější, ale v součtu se mi povídka líbí

zvláštní… jinak to neřeknu

teď přemýšlím, zda všichni ti XMeni a spol nejsou jen metafora rasismu a xenofobie…

micromys: Někde jsem četl podobnou myšlenku, že je smrt taková v jakou člověk věří. Má to svou hlubokou logiku.

neboj, to je jen bestie temnoty :D

tohle by byl dobrý začátek (ale možná spíš konec) povídky

tohle bych chtěl slyšet zhudebněný…

teď přemejšlím jaké dvě věci ty zorničky znamenají… každopádně jsem pro „za deště“

Mě se trochu nezdá ta vrba, je taková moc očekávaná. Navíc co znám vrby, do ní by se člověk moc neschoval :D

K tomu sněhu mi Davidsoft napsal:

V některém předmětu o počítačové grafice jsme se učili, že některé látky mají složitější charakteristiku difuzního vyzařování, takže pohlcené světlo vyzařují na jiné vlnové délce, než na jaké dopadlo. Zvlášť to platí o bílých křídových papírech, které jsou prý dělané tak, aby i pod žlutým osvětlením (např. z žárovky) vypadaly bílé. Možná má i sníh nějakou takovou zvláštní charakteristiku.