v ranní hromádce to jinak než nepřítomně snad nejde, zvlášť když je hustota cestujících ve vozidle odvozena od plechovky sardinek

mannaz: literární soutež to byla.

S básněmi je to těžké. Težko tady hodnotit nějakou vznešnou poezii, nějaké složité a rafinované rytmy a rýmy, když si pak laik jako já zapamatuje hlavně takovéhle velice jednoduché, ale o to vtipnější kousky.

Zkrátka, dobře mířená Čalamáda mě potěší více než nějaké "vysoké umění" (na jehož vnímání bývám bohužel příliš znaven).

před Vánoci se takové myšlenky úplně vnucují (z billboardů, nákupních center a koled)

nemám rád depresivní díla zařazená do fochu láska, tím spíš že občas taková píšu a řadím je tam...

nejsem uplně fanoušek naturalistických krváků, já osobně bych tam asi přidal nějakou groteskní nebo mystickou složku, i když popravdě bych asi povídku s takovým námětem nezačal psát.

tohle by určitě dobře znělo jako píseň

konec je perfektní :D

> Proto budu hluboce obdivovat každého, kdo je schopen napsat během několika minut báseň, které nic nechybí, nic nepřebývá, krásně zní a plyne a ještě mě něčím obohatí.

Upřesnění: To že jsem schopný napsat báseň „za chvíli“ znamená třeba za 40 minut. Uznávám, občas jí něco chybí nebo přebývá, případně je tam nějaký verš naroubovaný násilím. Každopádně moc povídek jsem na „jeden zátah“ nenapsal (narozdíl od básní).

Ad volný verš: Nejsem uplně jeho zastánce. Ve mě to vzbuzuje dojem (někdy ne)navazujících myšlenek bez ladu a skladu. Nicméně já sám občas použiju v básních nějaký ten řádek mimo rytmus a rým, ale přirovnal bych to spíše k tomu když je do nahrávky písně najednou nahráno pár mluvených slov.

Domnívám se, že zatímco báseň se napíše uplně jednoduše, stačí nálada, se čtením je to horší. Musí na to být klid a nerušenost.

Naopak napsat povídku mi trvá docela dlouho, ale čtou se skvěle, protože člověka vtahují do děja a atmosféry.

Jeden román na pokračování mám vyhlédnutý, je dopsaný, ale musím si ho vytisknout. Z monitoru bolí oči.

Pišu obojí (prózu i poezii).

dobrý, má to spád, ale je to pěkně ponurý a depresivní

Počkej, až „začneš něco dělat“. To budou taky velice zajímavé myšlenkové pochody. :-D

Dovolím si citovat:
Práce, svačinka,
práce, oběd,
práce, tlačenka,
pivo, práce, prejt...
(--Umbrtka: Strava)

Hunter: > Tak a teď mi zkus vysvětlit, když už máš velkou potřebu za sebou, co to má společného s láskou?

Tio je jednoduchá manipulace. Slečna Čalamáda v nás zařazením díla vzbudí pocit, že ,,ten pocit" je něco skoro sexuálního. No a pak nás takhle uzemní. Kategorie je součástí básně.

Náčelník Holá Ruka: ten prostředek je zcela záměrně, to je ten samý trolling čtenáře jako ta recitace v písni Tři kříže

řeky - vraky - uznávám, tohle je metoda násilí a ještě většího násilí :D

díky za upozornění na čárku

mannaz: tak ho prosím někdy vyfoť :D

trochu mi tam chybí takové ty vynalézavé eufemismy, které občas mají jiní autoři tohohle žánru

jak se jmenuje ta píseň které je druhá sloka součástí? Ivana Hlase si určitě rád poslechnu... :D

delas v sektoru nebankovnich pujcek nebo ve forexu? ... nebo snad v necem desivejsim?

Davidsoft: dík, někdy to zkusím, ale moc dlouhé to nebude.

Devils_PIMP:

> Jen cekam kdy ti prileti prvni sutr mezi oci.

Až tak? Ou. :P

> kdyz uz se clovek narodi potazmo pristehuje do jine zeme

To je velký problém pokud se probírají druhé a následující generace národnostních menšin. Oni se totiž nenarodí do „jiné země“, ba naopak, jejich původní vlast je pro ně „jiná země“. Bude zajímavé a poučné v tomto pozorovat vývoj u českých Vietnamců.

K bílému rasismu: Nevím, co přesně tím bylo myšleno. Nicméně myslím si, že rasismus bývá někdy zneužit i samotnými Romy (ale nemohu to nijak dokázat, je to jen dojem) a to v situaci, kdy ti zlotřilí z Romů něco provedou a pak se vymlouvají slovy: „To je rasismus.“ (Samozřejmě, je možné, že je tento dojem jen součást jakéhosi lokálního mýtu...)

Jinak si moc „bílí rasismus“ nedovedu představit, protože u nás IMHO menšiny nemají zatím tak silné páky (když pominu hypotetické vyhladovění provedené stávkou Vietnamských večerek :D )