....uklidňující... a navíc v zajímavé struktuře rýmů

po zimě, létě, po jaru
i k podzimu lákají zvony
a láska ladí kytaru
v příšeří pod balkony

náskok do rozjetých vlaků
tichých jak přadlen kolovrátky
pod křídly nepoznaných ptáků
co odněkud se vrací zpátky

Poutavě a vtipně podaný "cestopis". Na Slovensku jsem prožil řadu dovolených, bohužel jen na jednom místě - v oblasti Vysokých Tater. Ale Spišský hrad jsem navštívil a při zpáteční cestě do Popradu zájezdní hostinec "Na sivej bradě". Je tam ještě?

Nejsem mladík, je to zvláštní,
nerad se znám k této vášni,
že sledování lesních vil
jsem mohou chvíli zasvětil
:o)

Mlčím, je úcta k lidskému štěstí dýchá...

i na démantu ulpí zrnko prachu
zlé slovo snad v každé najdeš knížce
chvost nepochválen i bez falše lišce
v budoucnost víra opakem je strachu

znám to místo, Bohu milé
kde tělo, duše pookřeje
znám zahrad stín a ticha chvíle
i víru, bránu do naděje

nechvalme smutek smutkem,
tak mlčím...

ke každým vratům se najde klíč
a havrani jsou přelétaví...
****

znám soumraky i rozednění
skvrny záplat na hebký pléd
slibů, křivd a usmíření..
:
ženatý jsem třicet let :o)

O radosti a naději chci číst
o hrdé hlavě, cvalu bez otěží,
smutkem již přemnohý byl popsán list
mám další číst a jej chválit? Stěží...

V samotě, hlavu svěšenou, stála jsi v bezradnosti
až zželelo se světlu, co mystikou dme chrámy,
světlu, co prosící a vyvolence přesmutnělé hostí,
tak sestoupilo s výšin by prodlelo mezi námi
a lásky písni, té z málem již zapomnění not
dá nesměle roztančit se pustin nad kráterem
To světlo nespusť s očí a střez ten světlý bod
a cestu příští vol vždy jen svého světla směrem

Čtu raději kratší texty s "hutným" obsahem. Jistě, Ali by z tohoto námětu asi udělala téměř hororovou povídku s patřičným napětím.

Při pohledu na mořskou pěnu mě napadají podivné myšlenky...

Omyl a následná vypočítavost, situace typická. Bohužel ještě typičtější je dnes záměrné neplacení závazků. Výmluvy, zpochybňování, pozice "mrtvého brouka" i výsměch. A ne vždy je konec tak smířlivý a spravedlivý jak v povídce.

jsou květy krásné kol i láska co jim dlužím
a snové jiskry hvězd co nestih jsem jim dát
tak s výčitkou se často skláním ke kalužím
ty květy hledám když čekám na soumrak
v bludišti jak sevřen mezikružím
odrazy hvězd než času skryje mrak

hlas volající na poušti
nápis na opuštěné zdi
koruna spadlá do houští,
ta jizva, co nehyzdí
jen oči smutkem kryje
a city halí v plášť,
ten sazbou proclený je
pro lásku nebo zášť?

Působivé vyznání,
něco ale chybí... přidat melodii :o)

Kam vlastně že to jdeme
poutníci za hlasem zvonů?
Do země zaslíbené
do země bez fantomů
lásek falešných a mýtů
za blesků a hromů
při pečeti sedmé,
dosud nezlomené,
s důvěrou, že jsi tu

Alkohol = odjištěný granát
netušíš kdy to bouchne
:o)