... kráně vyzpívaná krása okamžiku... a dál? Budou další okamžiky, krásné...

.... pět nebo šest... za sto!

..trpělivě sbírej střípky štěstí.... jednou sestavíš celou mozajku

ten song se nikdy neobehrá
jak smích je dívek na výsluní,
i v stáří, kdy léta chýlý bedra
a deska již lehce šumí,
na zlý ať si osud žehrá
kdo zpěvu lásky nerozumí...

...alespoň že ty Vánoce ještě někdy zase budou... :o)

..každá vteřina pro mě má příchuť ...možná vanilkových doutníků... to při četbě této básně...

teplo i zima kopýtají přes vyvrácený kořen
nedokončený sněhulák převzal děravý bílý prapor
a hejno odletělo... to byli andělé?

Ty, který tušíš, však nevíš téměř nic
o pravdě žití okamžiku
když víra provází tě sály nemocnic
bez pochybností a otazníků
že jednou zase vyjdeš do ulic
kde v mlze hanlivého křiku
hledajícímu se Boží ztrácí líc,
teď zaváhej a postůj na chodníku
před chrámem, a přemůžeš-li stud
za brány kované vezmi kliku,
pak přesvědčen když vyjdeš odtamtud
že Anděla smrti blažené
jen maličko dělilo tě od dotyku,
srdce odhal, co bývá zavřené
v odměnu, namísto slov díků

"K ničemu na světě nemám takovou úctu, jako k lidskému štěstí" (výrok klasika)

..každý máme své slunce a všem nám svítí stejně, jen z těch možností si vybíráme každý jinak... a báseň? Zkrášlí duši... :o)

Nastavené zrcadlo zobrazí oběť žárlivosti, nešťastníka chyceného do sítě nedůvěry... má být tím rozsévačem do pěšinek vlasů nebo běžcem po spáleništi mostů...?

pokud je text zhudebněn, probouzí sentimentální náladu, což je zřejmě záměr, který plně vyšel

vylov láhev se vzkazem z budoucnosti
zprávu o prohrané bitvě
člověka s vesmírem...
kdo zvítězil?

..císař pán nejsem, vojnu už mám dávno za sebou, ale šampaňské bych si dal... i s tou panenkou nemyslící ...:o)

Děkuji vám, dívky, za povšimnutí, vidím, že se taky už těšíte ....

Procházím ulicí jak herec v divoké pantomimě, kolem Harlekýni, Kolombíny, Pieroti, Pantaloni .... a kdo jsem právě teď já?

..pozastav se nad výbuchem lávy, spaluje kvetoucí radost, v páru mění vodu čistého pramene, smete dům, v němž žila Láska...
pozastav se nad výbuchem lávy a poznej, co je žárlivost...

Většinou nejvíce chceme to, co nemáme, platí to i pro svobodu-nesvobodu...
tak mi věř..:o)

Příroda nás posílá do světa, přidává sílu, pak žádá pokoru, až zase sílu ubírá a
volá nás zpět... přesto ji mějme rádi...

..ať i láska je pravda, to snění může být navíc...