Krásně snivé, alespoń pro mne...

Tak s tím nemůžu souhlasit. pokud je to myšleno opravdu vážně a není to jen veršovaný vtip. Pokud by to bylo myšleno vážně, tak bych musela konstatovat, že ten autor je asi hodně moc domýšlivý....

I když básně komentuji málokdy a obvykle je nehodnotím, protože si na to netroufám a určitě by to nebylo objektivní, tahle je pěkná a líbí se mi!

Dočetla jsem až do konce. Ale upřímně řečeno, na můj vkus je tam těch hororových výjevů až přespříliš. A taky hrubek... Chtělo by to znovu pročíst a zkontrolovat, opravdu by se to moc a moc červenalo. A tyhle věci i dobré dílko vždycky zkazí. Snad příště to bude lepší!

Určité vzpomínky na konkrétní osoby ze srdce nevymažeš nikdy... Moc pěkná básnička!

Je hlubokou pravdou, že v případě nemoci či úrazu se žebříček hodnot každého človíčka obrátí docela naruby. Je to smutné veršování, ale takový je už život. Kamarádovi vyřiď, že naděje umírá vždycky poslední!

Co k tomu dodat? Snad jen to, že v době, kterou se snažíš popsat a já asi správně předpokládám, že šlo o dobu válečnou, existovalo jen jediné: poslouchat rozkazy. Nic dalšího nepřicházelo u Tvého hlavního hrdiny v úvahu. Ale jinak - dobře popsané. Jen bych možná nějak lépe propojila pasáž pilota od pasáže Kendžiho bezdomovce, ale to může být jenom můj názor.

Je to stručné, jasné, psané s humorem, prostě fajn.

Rozchody rodičů bohužel většinou odnášejí jejich děti, aniž si to bývalí patrneři vůbec uvědomují. Je kus umění být "tátou", když táta už nemá tu správnou "mámu". Ale i takové případy znám!

Ten otazník je tam na místě. Taky bych dodala "Kdo ví?". Dobře napsané a zajímavý nápad, ostatně, jako u Tebe vždy.

Hořké životní zkušenosti. Ale čas všechno zhojí a zase bude určitě líp! Přeji hodně inspirace do další práce a díky za trpělivost při čtení mojí poslední povídky a pochvalu. Každý komentář nebo hodnocení vždycky každého potěší.

Mně zase zvolené písmo vyhovuje. Na básni samotné mi ale vadí třeba to, že ve třetí sloce se výraz nehodlám opakuje. Určitě by to šlo nahradit jiným slovem. Ale jinak-dobrý nápad, hezké verše.

Gratuluji ke stému dílku, které ve spolupráci s nostalgikem opravdu nemá chybu. Ostatně - jako vždy, že?

Ač nejsem poeta, tohle mne zaujalo. V první sloce bych ale "Vbořeni do polštáře" nahradila "vbořený do polštáře." Líp by se mi to tam hodilo ve spojení s "usínám s tebou". Ale neber to jako kritiku, to je jen můj postřeh a smysl pro češtinu jako takovou. Přeji hodně inspirace do dalších neméně zdařilých děl.

Krásné vyznání, moc se mi líbilo.

Hezky napsané. Věřím, že tvoje srdce opravdu najde toho, koho hledá. Nostalgik to vyjádřil opravdu přesně a s grácií.

Máš pravdu. Chyba nikdy není jen na jedné straně. A ustupovat by měl umět každý. Jinak by nemohlo dojít ke smíření. Hezké pojetí, líbi se mi. Jen- pokud se to váže k Tvojí osobě, si Tebe nějak neumím představit, že by ses taky uměla hádat. Ale možná se pletu...

Opravdu gejzír krásných slov, jinak se to vyjádřit nedá.

Zdravím nového autora na psancích a dokonce povídkáře, což je tady docela vzácné. Tvoje povídka určitě má náboj, zvláštní napětí, které dokáže udržet pozornost čtenáře. Ale trochu mi tam chybí nějaký aktivnější děj, kdy by se hlavní postava třeba k prohlíženým fotografiím vracela ve svých myšlenkách po vyprávění určitého příběhu, který se k fotografii váže.. Bylo by to rozhodně čtivější, kdyby se tam občas mihlo více postav a nějaká přímá řeč. Jen to správně s Tvým nápadem skloubit dohromady. Ale nic ve zlém, třeba si to myslím jednom já. Hodně inspirace do dalších děl.

Každý komentář by tyhle verše zkazil. Proto - bez komentáře.