Víš, je toho na něj moc. Už v dětství trpěl něčím,co by se dnes dalo nazývat deprese. Jediný důvod, jak jsem se dozvěděla, proč to neudělal, byl můj kolaps a následné odvezení do nemocnice, upřímně si myslím, že mysleli, že je semnou konec,už:) Ale to jim přece nemůžu udělat. Už nebojuju, jen si užívám toho co mi zbývá, a proč se nepodělit? Třeba je někde někdo, kdo z toho má těžkou hlavu a pozastavuje se nad problémy, které mají jednoduché řešení. Ne nadarmo se říká, žij každý den, jako by byl poslední, vím o čem se mluvi:)