sec(b)ese ....

po konzu ...hudba - nekonečná inspirace

Co se mi stalo v úterý.

Erm...po dlouhé době...to vypadá...pořád stejně?

...návraty ran a rány návratů

...netuším, jak to pojmenovat, ani co k tomu dodat...

odlepit se ode dna je těžké, zvláště když někomu zbývá falešná hrdost, že by mohl být na obtíž a nechce vidět nabízenou přátelskou ruku

až bude PO

ne, nevadí, že nikomu nic neřekne... a pokud jo, taky dobrý... za chvíli poslední pohled z okna na mrtvou ulici a poslední pohled na fotku, která nikdy nebyla... a co s tim, tohle neni o něm, tahle noc je plná rozporu, ale ne o něm... a víte co, ono na tom vlastně vůbec nezáleží, jestli je o něm nebo ne, jestli je bez něj nebo s nim... záleží jenom na tom, že bude stejně zoufalá, jako každá jiná, stejně mrtvá, stejně prázdná... a ráno chuť umřít a pocit, že už to tak vážně jednou bude... (a ten závěr je divnej a něčim mi nesedí... směšný... vlastní báseň mi nesedí, hm...)

Jojo, to jsem si tak dlouho preparovala ve wordu, až je z toho takovéhle cosi... A proč? Vyčítat někomu osamělost je podle mě hloupé, především však, když o jejím důvodu vědí méně, než je zdrávo pro její zhodnocení...

jen sepsala..dalo by se říci

... tematicky navazuje na historicky první číslo PPam a nevybíravým způsobem opět vyjadřuje kritický postoj autora k hodnotám dnešní společnosti, a především mládeže. /Pozn. autora: budiž v názvu nalezen odkaz na K. Kryla/ zdroj: PPam IV. Napsáno po přečtění http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=6814-kdyz-zelva-vzda-zavod-a-zajic-je-hajzlik