zkuste přemýšlet... jestli to vlastně o něčem je...

chvíle číslo 158 ... dnes už zase jenom vzpomínka ...

Některá setkání jsou inspirující ... tou vzdálenou vzpomínkou :)

Nemám vážně potuchy, proč zrovna tohle ze mě dnes "vypadlo na papír"(???) Je to totiž už hezkých pár let, co jsem Šp. navštívila....

...

"pidiaturka" nad ránem ... jen tak...

objevená v poznámkách.. myslím, že jsem tehdy měla co do činění se vzpomínkami...

Po každém dešti stoupá z lesů pára...

Zmatené jak veverka v parku...já to však asi chápu :-D

i takovou atmosféru může mít...*

Ale budu já někdy velká ?!

Omluvte tu zmatenost, ale nedá se jí zabránit.

Překvapivě jsem nalezl starší básničku, kterou sem dávám až teď.. Tak schválně,..

Nesnáším, když lidé páchnou jako popelníky kdesi v zaplivané špeluňce té nejhorší kategorie...A mé oči viděly již spoustu lidí umírat na rakovinu! Bohužel i těch nejbližších...

Musím už napsat něco veselého..:-)

ach synku, synku...

slané, sladké, kyselé... potřeba se vypsat... A moc to pomohlo. Je mi teď nějak líp..lehčejc.

Vracím se...ale ne úplně a jen na chvíli...:-)

Tak tohle je moje oblíbená...jestli se tak dá vůbec mluvit o vlastním výtvoru. Mám k tomu osobní vztah:-)