Z krásných pocitů píší se se básně nejkrásněji..

poslední dobou zdá se mi několik způsobů všeho tu a tam nešťastných (psanci - ten druhý svět, ale i ten primární skutečný svět), přesto píšu o lásce - protože věřím v naději a věřím ve věčnost polibků...

...

... asi nejlepší z mé "poválečné poezie" ...

a stále mrzne a sněží

inspirováno kamarádem

to jsem...a taky zmatená, zaneprázdněná, dojatá, sentimentální, unavená, strhaná, veselá, zblázněná, protivná, vzteklá... ....

Kam nás dovede naše náhodné setkání?...momentální pocity...

Po přečtení básní Sapfó jsem nejenom pod dojmem prastarých veršů, ale i pod vlivem "Chvylkové citové nevyrovnanosti" k jedné slečně napsal tuto básničku..

........................

Ach ty moje romantické úlety...

tak to bylo...a už není =) po jednom inspirativním večeru plným podnětů k zamyšlení a návratu do doby před půl rokem...

A venku padal sníh .......

vítám veškerá hodnocení i kritiku, předem děkuji.

...teoreticky vždycky spojené s novými začátky...které končí ve vteřině, kdy končí slunný den...(věnována...někomu, koho jsem potkala už dávno, ale teprve teď jsme si podívali do očí...:))

Když už je pozdě na odpor :-)