Někdy o sobě lidem vyprávím zvláštními způsoby...tak anonymně...ale přesto zůstávám svá...i když ten druhý musí vyvinou trošku větší úsilí...aby se ve mně naučil číst...aby pochopil...;)

Nevim, zda je to basen... a nevim, jestli se to stalo... ale kdybych mohla... byla bych prorokem...

Mělo by to být jako píseň... na kytaru...

Kam nás dovede naše náhodné setkání?...momentální pocity...

Tak třeba tuhle.

starší... ale má srdeční záležitost :) + foto vlastní výroby :)

to jsem...a taky zmatená, zaneprázdněná, dojatá, sentimentální, unavená, strhaná, veselá, zblázněná, protivná, vzteklá... ....

... loučení ...

Ten obrázek vypadá možná až moc pozitivně, ale já prostě neumin kreslit všechno šedivé...

...

zkuste si představit..... cokoli :)

Řekněme, že řeším věci, které bych raději neřešila...

Z krásných pocitů píší se se básně nejkrásněji..

... já vím ... já vím ... teď tady strašit s podzimem ... ale taky už má nějaký ten růček ...

Občas prší... víc než voda...

Po přečtení básní Sapfó jsem nejenom pod dojmem prastarých veršů, ale i pod vlivem "Chvylkové citové nevyrovnanosti" k jedné slečně napsal tuto básničku..