jdeš, jedeš, letíš... prostě přišla

Kdysi jsem stával mezi špagátama, čistý časy, všecho bylo jasný... Dnes už neoblíkám rukavice, teda do nedávna... škoda času, energie, písmen... včera

procházkou po Starém městě jsem si kedlubínek propláchl...:-))

je mi smutno, za chvílema Tvýho loučení...

sama sebou? Jako dříve?

Doufám, že mi Nohavica odpustí ten půjčenej název, ale jinak to pojmenovat nešlo. Inspirováno nedělním skororánem :-)

...za minutu zítra

s rozbitejma kolenama...

žádnou konkrétnost nehledejte, jen pocity

Taková, něčím jiná báseň, napsána do malého bločku při sledování filmu, respektive reklam. Ale to jí na upřímnosti neubírá. Teda, snad ne.

a ani neví...

někdy je čas na dívání, to jsou dobrý dny, když si je uvědomíme…

jen tak, dnes v podvečer, když jsem z verandy pozoroval Leona...

včera mi napsala žena, dávná blízká... ukázala mi, jak může být člověk člověčím... a já se za své "kdysi" zastyděl... Ještě se musím moc učit, Moniko! Děkuju za Tvé člověčenství!!!

http://youtu.be/g9QLFJKqaMw

někdy přijdou večer, jindy za deset minut osm a ne vždy nám je všechno jasný...

..teprve až se smíříme se všemi variantami problému a připustíme si i nejhorší fáze, pak se stává, že něco zabrání zkáze..

tohle ze mě nějak nevědomky vypadlo :)

…umíme mít rádi „bezpodmínečně“? Mnohdy totiž zapomínáme, že jsme zahradníci a láska je naší zahrádkou…