pro dnešek raději nekomentuji

Kamarádka z literu, co píše i tady, se mi jednou při výměně vzkazů vyprovokované jejím krásným komentem, pochlubila, že právě napsala novou báseň. Já k ní obratem složil jinou, takovou tu mužskou verzi, a ješitně se s ní pochlubil / to je ta první část/ a pak, když jsem si četl tu její i s anotací, přidal jsem ještě jednu variantu, je pod *****. To vše jen díky té jedné, krásné a inspirující, kde hrdinka měla také jen jednu rukavici! To se mi tak líbilo, že i já to použil.../ A to jsem chvíli před tím byl úplně dutý a neschopný dát dohromady ani dva verše!/;o) A já jí teď tedy moc děkuji...

Lásko

když se stane něco, čeho nelituji.. ale bojím se následků..

Sonet neumírající naděje

...

...jenom jednou...

existenciální drama...když jste na hranici starat se sama o sebe a žít dohromady v jednom bytě a milovat a pracovat a studovat a u toho si stíhat plnit svoje sny...

možná jen unavená životem a tím vším...

http://www.youtube.com/watch?v=jzxUezBNNVk

pokus o pohled z druhé strany

mám záchvat exhibicionismu

vlastně... je to... pořád to samý... Věnováno.

K vlastnímu odloučení došlo už někdy v červenci, ale až dnes "to" ze mě přešlo do veršů...

photo by LaylaJaglovs.

26.1.2013 21:26